Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 538/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J., I. a S. K., proti rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2002, sp. zn. , a ze dne 30. srpna 2002, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 18. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností, označenou jako "odvolání Ústavnímu soudu České republiky", napadli stěžovatelé pravomocné rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne

13. června 2002 ( -21) a ze dne 30. srpna 2002 ( -23). Stěžovatelé, aniž by tvrdili porušení jakéhokoli ústavně zaručeného práva (svobody), brojili proti tomu, že jim byla vyplacena jednorázová peněžní částka ve výši 60.000,- Kč podle zák. č.

z důvodu jejich účasti v národním boji za osvobození v době od 24. září 1944 do 5. května 1945 (tj. za sedm měsíců). Stěžovatelé poukázali na to, že sloužili v tehdejší jugoslávské armádě déle než 1 rok a náleží jim proto částka ve výši 120.000,- Kč. Stěžovatelé žádný procesní návrh stran ústavní stížnosti nevznesli.

Formální vady, které spočívaly v tom, že stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem

(§ 30 odst. 1 zákona), k ústavní stížnosti nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona), ústavní stížnost nebyla předložena v potřebném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 zákona) a nebylo z ní patrno, čeho se jí stěžovatelé domáhají (§ 34 odst. 1 zákona), byly stěžovatelům vytknuty výzvou Ústavního soudu (č. l. 4 spisu), a současně jim byla k jejich odstranění stanovena 30denní lhůta.

Na základě výzvy stěžovatelé doplnili své podání o potřebný počet stejnopisů a doložili soudní rozhodnutí, která se týkala J. a I. K.; dále pak uvedli, že nemají finanční prostředky k úhradě nákladů právního zastoupení, a proto byla lhůta k odstranění vytknutých vad prodloužena do 12. února 2002 s poučením, že se mohou obrátit na Českou advokátní komoru o určení advokáta bez nároku na palmární odměnu a upozorněni, že pokud vady v takto prodloužené lhůtě neodstraní, bude jejich podání bez dalšího odmítnuto.

Ani v takto stanovené lhůtě stěžovatelé plnou moc právního zástupce nepředložili a dále neuvedli, čeho se svým návrhem domáhají . Nadto stěžovatel S. K. nedoložil kopii rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; pro neodstranění vytknutých vad bylo o jejich návrhu rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43

odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 18. března 2003