Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 782/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. H., zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2002, čj. -5144,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že protiprávním postupem ze strany Nejvyššího soudu ČR, který stěžovatelem podané dovolání odmítl pro jeho opožděnost, bylo zasaženo do jeho základních lidských práv zakotvených v d a z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Semilech Ústavní soud zjistil, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2002, čj. -5046, bylo stěžovatelem podáno dne 23. 7. 2002 u Okresního státního zastupitelství v Semilech. Toto dovolání bylo Nejvyššímu soudu ČR doručeno teprve dne 18. 10. 2002 (podáno na poštu dne 17. 10. 2002), tedy již po uplynutí dovolací lhůty, která skončila dnem 12. 8. 2002. Pokud tedy Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) trestního řádu pro jeho opožděnost odmítl, stalo se tak zcela v souladu s ustanoveními § 265e odst. 1, 3 trestního řádu stanovícími nejen lhůtu, ale i místo podání dovolání, kterýmžto místem mohou být pouze soudy v citovaných ustanoveních blíže vymezené.

Za tohoto stavu věci, kdy dovolání stěžovatele bylo podáno u Okresního státního zastupitelství v Semilech, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu