Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 749/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. D., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 8. 2002, čj. -24, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2002, čj. -49,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovateli byla totiž odepřena možnost seznámit se s návrhem na jeho omezení ve výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 74a trestního řádu, a navíc umístění na oddělení samovazby představuje citelný zásah do osobnostních práv. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených usnesení.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Kladně Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením tohoto soudu bylo stěžovateli stanoveno omezení ve výkonu trestu odnětí svobody, a to v takovém rozsahu, jaká jsou omezení obviněných ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. b) trestního řádu. V důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že stěžovatel, jenž je ve výkonu trestu, je opětovně trestně stíhán, a že proto je třeba, aby se podrobil omezením vyplývajícím z ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že v tomto výroku usnesení soudu prvého stupně zrušil a rozhodl tak, že stěžovateli se stanoví omezení spočívající v kontrole korespondence a přijímání návštěv za přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, a to na dobu do 8. 11. 2002. Jak konstatoval krajský soud, ustanovení § 74a trestního řádu neukládá soudci povinnost před rozhodnutím o omezení výkonu trestu obviněného vyslechnout, a navíc v tomto případě nejde o omezení osobní svobody stěžovatele, která je omezena již samotným výkonem trestu na podkladě pravomocného soudního rozhodnutí, ale jen o určité zpřísnění režimu výkonu trestu spočívající v tom, že korespondence stěžovatele bude kontrolována a návštěvy bude moci přijímat pouze za přítomnosti orgánu činného v trestním řízení. Doba trvání těchto omezení by měla trvat pouze 3 měsíce od rozhodnutí prvého soudu (§ 71 odst. 2 věta druhá trestního řádu).

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti přehlíží tu základní skutečnost, že výkon trestu odnětí svobody je již sám o sobě omezením jeho osobní svobody a že smyslem ustanovení § 74a trestního řádu je pouze omezit obviněného ve výkonu trestu odpykávaného pro jiný trestný čin. Jak patrno ze spisu, stěžovateli bylo obvinění z další trestné činnosti sděleno dne 6. 8. 2002, což znamená, že byl dobře obeznámen s důvody dalšího trestního stíhání a že vzhledem k jeho povaze a závažnosti opatření podle § 74a trestního řádu bylo zcela předvídatelné. Ustanovení § 74a trestního řádu ukládá soudu povinnost, je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67 rozhodnout o důvodech, obsahu a trvání nezbytných omezení, navíc omezení, kterému byl stěžovatel po dobu již uplynulých 3 měsíců podroben - kontrola korespondence a přijímání návštěv za přítomnosti orgánu činného v trestním řízení -, jsou natolik časově i věcně limitována, že úvaha o porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv zjevně postrádá jakékoli opodstatnění.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu