Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 695/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. února 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti A. F., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2002, čj. -51,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně stěžovatel uvádí, že postupem soudů obou stupňů došlo k porušení , 3 d, stejně jako y ČR, neboť vzhledem k tomu, že zamítavé rozhodnutí žalovaného na náhradu škody nebylo řádně doručeno, nemohlo dojít ani k prekluzi jeho nároku podle Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě Ústavní soud zjistil, že stěžovatel uplatnil u tohoto soudu vůči žalované České republice nárok na náhradu škody, která mu byla způsobena rozhodnutím o vazbě a pobytem ve vazbě, když v této trestní věci skončilo řízení posléze tím, že byl zproštěn obžaloby. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 13. 4. 2001, čj. -31, žalobu zamítl s odůvodněním, že v projednávané věci došlo k prekluzi stěžovatelova nároku. Jak ve svém rozhodnutí podrobně konstatoval okresní soud, nabylo zprošťující rozhodnutí právní moci dne 10. 12. 1997 a tímto dnem začala běžet jednoroční promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody uvedená v ustanovení Protože ke dni 7. 5. 1998 byl nárok předběžně uplatněn u Ministerstva spravedlnosti, ve smyslu citovaného zákona, po dobu jeho předběžného projednání, tj. po dobu od 7. 5. 1998 do 25. 9. 1998, promlčecí doba neskončila a uplynula teprve dnem 29. 4. 1999. Žaloba podaná u soudu teprve dne 27. 5. 1999 byla tedy podána již po uplynutí zákonné promlčecí lhůty. K odvolání stěžovatele rozhodl krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, v podstatě se ztotožniv s jeho zjištěními a závěry.

Jádrem projednávané věci je otázka, zda stěžovateli bylo sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 9. 1998, odmítající jeho nárok, doručeno způsobem předpokládaným v ustanovení (před jeho novelou). Podle názoru Ústavního soudu není pochyb o tom, že tato úprava doručování zakládá v případě, kdy byly splněny všechny zákonem předepsaným způsobem stanovené podmínky, fikci doručení. Fikce je v takovém případě paradoxně prostředkem posilujícím právní jistotu, neboť jinak by v těchto případech panovala bez jakéhokoli časového omezení právní nejistota. Podmínky vyžadované citovaným ustanovením byly i podle názoru Ústavního soudu splněny, neboť, jak vyplývá z obsahu inkriminované doručenky, k doručování stěžovateli došlo dne 21. 9. 2000, kdy stěžovatel na adrese v Š. nebyl zastižen, a proto mu zde byla ponechána výzva k náhradními doručení na 22. 9. 2000 a teprve posléze byla zásilka uložena. Námitka promlčení stěžovatelem uplatňovaného nároku je tedy i podle názoru Ústavního soudu důvodná, a to i v případě, že se vezme v úvahu stavění promlčecí lhůty uvedené v ustanovení

Všechna tato zjištění a úvahy jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 24. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu