Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 101/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti V. L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 13. 2. 2003 doručena kopie podání stěžovatele formálně označeného jako "odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2002, jímž se usnesení Krajského soudu -55 potvrzuje".

Toto podání bylo Ústavnímu soudu zasláno dne 12. 2. 2003 Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci s tím, že stěžovatel k výzvě soudu uvedl, že hodlal podat ústavní stížnost, přičemž originály podání jsou založeny ve spise obecného soudu, sp. zn. .

Z obsahu písemného podání adresovaného Ústavnímu soudu bylo naprosto zjevné kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, bylo stěžovatelem podepsáno a datováno. Stěžovatel sice označil toto podání formálně jako odvolání, nicméně napadal jím usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu druhého stupně, a z obsahu je rovněž patrné, že si je vědom toho, že proti napadenému usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. Toto podání bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci doručeno dne 11. 12. 2002. Krajský soud vydal dne 3. 1. 2003 usnesení, jímž stěžovateli uložil, aby do 15 dnů upřesnil, zda mínil podat ústavní stížnost, když toto podání adresoval Ústavnímu soudu.

Řízení před Ústavním soudem je podle ust. zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu, přičemž podle ust. zákona se návrh na zahájení řízení podává písemně Ústavnímu soudu a musí splňovat další zákonem stanovené náležitosti.

Pro řízení o ústavních stížnostech pak stanoví další podmínky jejich projednání jako je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli poskytuje, a splnění lhůty 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva ( ).

V daném případě byla ústavní stížnost podána prostřednictvím obecného soudu, do jehož pravomoci projednání ústavní stížnosti nenáleží. Takový postup nepředpokládá jak , tak jiný procesní předpis upravující postup obecného soudu. Ústavní soud má však zato, že v daném případě bylo již z obsahu podání evidentní, že stěžovatel hodlal podat ústavní stížnost, když navíc toto podání adresoval Ústavnímu soudu a to v zachované lhůtě 60 dní ode dne doručení rozhodnutí soudu druhého stupně (napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 11. 2002).

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y ČR), který není součástí soustavy obecných soudů, jimž proto není ani instančně nadřízen. Procesní předpisy upravující řízení před obecnými soudy může aplikovat toliko jako subsidiární prostředek ( ) v případech, kdy určitý procesní postup či situaci neupravuje nebo upravuje pouze kuse. V daném případě však musí Ústavní soud respektovat kogentní ustanovení shora citovaných ustanovení ( , , ) a nemůže k jiným procesním předpisům přihlédnout ani subsidiárně.

Vzhledem k tomu je Ústavní soud nucen považovat ústavní stížnost za podanou po stanovené šedesátidenní lhůtě (§ 72 odst. 2). Ústavní soud současně konstatuje, že tato procesní situace byla způsobena jak nesprávným postupem stěžovatele, který, ač stížnost adresoval Ústavnímu soudu, zaslal ji prostřednictvím soudu prvního stupně, tak postupem obecného soudu. V případě, kdyby soud prvního stupně podání stěžovatele, adresované Ústavnímu soudu, neprodleně Ústavnímu soudu postoupil, byla by stížnost podána včas, a Ústavní soud by již sám v průběhu řízení o tomto návrhu vedl stěžovatele k odstranění jejích vad.

Vzhledem k tomu, že obecný soud věc Ústavnímu soudu nepostoupil, lhůta stanovená pro podání ústavní stížnosti marně uplynula, aniž by se v jejím průběhu Ústavní soud o její existenci dozvěděl.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2003

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj