Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 42/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. K., právně zastoupené JUDr. J. B., advokátkou, proti usnesení Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Havířov-Město, ČTS: ORKA-515/00K-03-2002, ze dne 27. 11. 2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Policie České republiky bylo proti stěžovatelce jako obviněné zahájeno trestní stíhání pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ust. § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že tímto usnesením byla porušena její základní práva, zakotvená v a d. Uvádí, že jednání, jak je popsané ve skutku usnesení, postrádá jakoukoliv věcnou, časovou či osobní souvislost s trestným činem, pro který bylo trestní stíhání zahájeno. Jednání, které je stěžovatelce kladeno za vinu, svým popisem nenaplňuje znaky trestného činu a nemůže být proto proti stěžovatelce vedeno trestní stíhání.

Před samotným projednáním ústavní stížnosti se musel Ústavní soud především zabývat otázkou její přípustnosti. Dle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě se jedná o zahájení trestního stíhání proti stěžovatelce dle tr. řádu, proti němuž je přípustná stížnost ( tr. řádu). O možnosti podat proti uvedenému usnesení stížnost byla stěžovatelka přímo v usnesení také řádně poučena. Z ústavní stížnosti není zřejmé, zda stěžovatelka využila možnosti podat proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, ale vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti prvostupňovému rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, je zcela evidentní, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou.

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud ústavní stížnost pro její nepřípustnost odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. února 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu