Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 767/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. července 2002, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2002, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 25. února 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Vojtěchem Ceplem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. července 2001 () a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2002 (), jimiž byl uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle tr. z., , 2 tr. z. a trestným činem padělání a pozměňování veřejnéy podle odst.,1 tr. z. a odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestný čin vydírání podle , 2 písm. c) tr. z. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků, k peněžitému trestu ve výměře 30.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody na šest měsíců pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, a k trestu propadnutí věci.

Stěžovatel tvrdil, že jmenované obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, na rovnost stran a na stíhání jen ze zákonného důvodu způsobem v zákoně upraveným [, , " (dále jen)]; podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označeného ústavně zaručeného práva - stručně shrnuto - došlo odsouzením stěžovatele v příkrém rozporu se zásadami trestního řízení (, 6 tr. ř.), když skutkový stav, který obecné soudy zjistily a na základě kterého dospěly k závěru o vině stěžovatele, je ve značném rozporu s provedenými důkazy, resp. zcela odporuje jejich obsahu. Dále stěžovatel tvrdil, že obecné soudy provedené důkazy vyhodnotily v neprospěch stěžovatele a k důkazům svědčícím v jeho nevinu nepřihlédly, na základě těchto tvrzení stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí, jak shora jsou označena.

Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který usnesením ze dne 16. ledna 2003 () zrušil rozhodnutí napadená ústavní stížností a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve smyslu a zákona Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle zákona jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jeho podání ( zákona) splněny nejsou.

Dovolací soud přezkoumal rozhodnutí napadená ústavní stížností a dospěl k závěru, že postup nalézacího soudu (zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen - trestný čin padělání a pozměňování veřejnéy odst. tr. z.) nebyl správný. Stěžovatel předložil pozměněnou kopii technického průkazu motorového vozidla opatřenou toliko jím podepsanou poznámkou, že kopie souhlasí s originálem, neověřenou příslušným subjektem, nelze proto ji pokládat za veřejnouu ( tr. z.), takováto kopie není dostatečně věrohodným důkazem, že existuje, o jejíž kopii má jít.

Lze přisvědčit závěrům dovolacího soudu, vyplývajícím z odůvodnění rozhodnutí ze dne 16. ledna 2003 (), že z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu zrušil v celém rozsahu, poněvadž vadnou část výroku o vině nebylo lze oddělit od ostatních (jednota skutku) a v důsledku zrušení výroku o vině bylo třeba zrušit celý výrok o trestu; jestliže totiž Nejvyšší soud ČR vydal rozhodnutí, kterým byla zrušena také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst.1 tr.ř.), jde v současné době o věc dosud pravomocně neskončenou.

Za této procesní situace je zřejmé, že projednání ústavní stížnosti brání nedostatek zákonných podmínek [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3

zákona).

V Brně dne 25. února 2003

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj