Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 484/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení d domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 7. 2000, č. j. -378, ve výroku, zamítajícím návrh stěžovatele na snížení dosavadního výživného na jeho nezletilého syna M. T., z 1 200 Kč měsíčně na 600 Kč a v dalších napadených částech byl tento rozsudek změněn tak, že výživné se s účinností od 1. 9. 2000 zvyšuje na částku 1 500 Kč měsíčně, a že dlužné výživné v částce 2 100 Kč, jakož i výživné, které dospěje do konce měsíce, v němž rozsudek nabude právní moci, je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky V. T. do tří dnů od právní moci.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že krajský soud se po doplnění dokazování v zásadě ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že ač je stěžovatel nemajetný a vykonává uměleckou činnost (profesionální výtvarník), je pro stanovení výše výživného jeho nezletilého syna rozhodující skutečnost, že poté, co byl v roce 1994 propuštěn z předchozího zaměstnání, odmítl nastoupit na Úřadem práce v Šumperku zprostředkované místo pomocného dělníka ve sklárnách, a rozhodl se zvolit si povolání uměleckého malíře. Krajský soud proto vyšel při stanovení výše výživného z průměrného čistého výdělku skladového dělníka u R., a. s., ve výši 5 175 Kč a to s odkazem na ust. a , o rodině, s odůvodněním, že odmítnutím zprostředkovaného zaměstnání se stěžovatel vzdal výhodnějšího zaměstnání. Jeho argument, že volbou povolání realizoval své základní právo, vyplývající z d, odvolací soud odmítl s tím, že výklad stěžovatele by porušoval práva dítěte zakotvená v Úmluvy o právech dítěte, rozvedená v citovaných ustanoveních zákona o rodině.

Stěžovatel je toho názoru, že si svobodně zvolil své povolání poté, co dospěl k závěru, že s ohledem na výdělkové možnosti pomocného dělníka i své středoškolské vzdělání, je schopen stejného příjmu dosáhnout realizací svých uměleckých schopností. V daném případě tak podle stěžovatele proti sobě stojí ústavně zaručené právo na svobodnou volbu povolání a ústavně zaručené právo dítěte na jeho rozvoj. Smysl ust. § 96 odst. 1 zákona o rodině tkví podle něj v tom, že má při výpočtu výživného zabezpečit co možná nejpřesnější obraz majetkových poměrů povinného rodiče i s ohledem na případné spekulativní převody majetku. Jeho výdělková situace mu však neumožňuje platit výživné na nezletilého syna ve výši stanovené soudem (1 500 Kč měsíčně), protože i v případě předchozího výživného si prostředky na jeho placení musel opatřovat jinak (zejména půjčkami od rodičů), neboť jeho příjmy nedosahují částek životního minima. Z uvedených důvodů se stěžovateli jeví napadené rozhodnutí jako nespravedlivé a rozporné s d.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti účastník řízení před Ústavním soudem, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v zásadě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby byla stížnost odmítnuta.

II.

Po zvážení všech okolností zkoumaného případu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve své obecně přístupné judikatuře zdůraznil, že není nadřízen obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí. Podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou celé soudní moci, nikoliv pouze Ústavního soudu, který nastupuje (jako "ultima ratio") teprve v případě selhání všech ostatních orgánů veřejné moci. Nezávislé a nestranné obecné soudy jsou proto oprávněny a povinny tuto ochranu poskytovat primárně. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti může do jejich rozhodovací činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud tyto soudy ochranu ústavně zaručeným právům nebo svobodám stěžovatele neposkytnou, resp. nepostupují v souladu s obsahem d, zejména její hlavy páté a porušují zásady spravedlivého procesu.

Důvod k takovému zásahu Ústavní soud v řešené věci neshledal. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval i námitkami stěžovatele, kterými poté argumentoval i v ústavní stížnosti, jež spočívaly v údajném porušení d. S logickými a přiléhavě odůvodněnými závěry obecného soudu ve vztahu ke zkoumanému specifickému případu, na které možno pro stručnost odkázat, se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska. Soud správně položil důraz na práva dítěte, zaručená Úmluvou o právech dítěte, a rozvedená v zákoně o rodině. Čl. 26 odst. 1 d, zakotvující mj. právo na svobodnou volbu povolání nelze - stejně jako žádný jiný článek y - vykládat účelově tak, že ve svém důsledku výrazně omezuje, resp. ruší jiná ústavně zaručená základní práva. Obecné soudy se daným případem dostatečně zabývaly, neporušily žádná stěžovatelova procesní ani hmotná práva a spravedlivý závěr je nutno považovat za výsledek jejich nezávislého rozhodování, do kterého Ústavnímu soudu nepřísluší s odvoláním na výše uvedené nikterak zasahovat.

Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. února 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu