Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 514/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti V. D., zastoupeného Mgr. I. D., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2002, čj -17, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2001, čj. -10, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení a d, čl. y 90 ČR a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a zamítnuta žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Stěžovatel nesouhlasí se stanoviskem soudů, dle kterého mu jeho majetkové poměry, při příjmu starobního důchodu ve výši 6 049,- Kč, umožňují uhradit soudní poplatek ve výši 300,- Kč a je přesvědčen, že soud objektivně neposoudil jeho ekonomickou situaci. Nesouhlasí ani s tím, že dle soudu dostatečně nezdůvodnil potřebu ustanovení zástupce z řad advokátů a podotýká, že o jeho ustanovení opakovaně žádal po výzvě soudu k odstranění vad žaloby právě proto, aby je kvalifikovaně mohl odstranit.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , z hlediska kompetencí daných mu u ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté d, a dospěl k závěru, že není důvodná.

Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že soud prvého stupně v řízení, v němž se stěžovatel domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1 000 000,- Kč s přísl. za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, nevyhověl žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že návrh stěžovatele na zahájení řízení, byť je dosud formálně neprojednatelný, je nutno z hlediska poplatkové povinnosti podřadit pod ust. § 11 odst. 1 písm. g) o soudních poplatcích, ze kterého vyplývá, že toto řízení je osvobozeno od soudních poplatků a žalobce nestíhá povinnost úhrady soudního poplatku při jakémkoliv rozsahu tvrzené škody. Z oznámení o výši důchodu stěžovatele pak vyplývá, že stěžovatel má dostatečný, opakující se, příjem umožňující mu uhradit případné poplatky, které by nebylo možno zahrnout pod citované ustanovení zákona o soudních poplatcích, a to včetně poplatku ve výši 300,- Kč za postoupení věci mimo působnost Krajského soudu v Ostravě, o které stěžovatel požádal. Soud dále uvedl, že stěžovatel přes výzvu soudu ani obecným způsobem neuvedl konkrétní skutkové okolnosti, které by nasvědčovaly potřebě ustanovit stěžovateli zástupce z řad advokátů. Vzhledem k zákonnému osvobození od soudních poplatků a sociálním poměrům stěžovatele soud dospěl k závěru, že stěžovatel měl možnost sjednat si právní pomoc za úplatu alespoň v tom rozsahu, aby byly odstraněny vady návrhu na zahájení řízení, tak aby bylo možno posoudit, zda se ve věci jedná či nejedná o zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Krajský soud prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a vzal při tom v úvahu i tvrzení stěžovatele, že vzhledem k exekučnímu provádění srážek ze mzdy činí jeho příjem 4 465,- Kč měsíčně.

Podstatou ústavní stížnosti je požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud přehodnotil závěry soudu, které v dané věci neshledaly důvody pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, stěžovatel přitom uvádí tytéž argumenty, se kterými se již soudy vypořádaly, a v podstatě tak staví Ústavní soud do role další odvolací instance, která mu však, jak bylo výše uvedeno, nepřísluší.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy se požadavky stěžovatele odpovídajícím způsobem zabývaly a své závěry náležitým způsobem v souladu s příslušnými ustanoveními odůvodnily. V situaci, kdy řízení o náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem je přímo ze zákona (ust. o soudních poplatcích) osvobozeno od soudních poplatků a posouzení podmínek aplikace , v konkrétní věci je výlučnou záležitostí obecného soudu, na němž je, aby uvážil, zda poměry účastníka řízení opodstatňují částečné nebo úplné osvobození od soudních poplatků, a posoudil, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, nelze závěry soudů považovat za nezákonné či dokonce protiústavní. Obdobně soudy dostatečně objasnily z jakých důvodů nebyly shledány zákonné předpoklady pro postup soudu dle , tedy pro ustanovení zástupce z řad advokátů.

Pouhá skutečnost, že soud neshledal důvody pro aplikaci ust. a , tak sama o sobě není způsobilá zasáhnout ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu, zakotvené v d, neboť právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Obdobně Ústavní soud neshledal ani blíže nekonkretizované porušení práva, chráněného d, stěžovatelem patrně dovozované pouze z pro něj nepříznivého závěru soudů.

V daném případě tak nelze konstatovat, že by stěžovateli pro jeho majetkové poměry bylo bráněno v uplatnění jeho práva, neboť soudy postupovaly v intencích zákona, svůj právní závěr řádně zdůvodnily, a jejich postup proto nelze hodnotit jako libovolný či dokonce svévolný, který jediný by ve výjimečném případě mohl být důvodem pro zásah Ústavního soudu.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ověřil, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté d, jejich rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu