Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 56/03

Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele R. F., zastoupeného JUDr. T. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o uloženi povinnosti zaplatit každému z žalobců 55.066,50 Kč s 26% úrokem z prodlení z částky 33.040 Kč od 6. července 1998 do zaplacení a dále rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyslovil přesvědčení, že odvolací soud svým postupem a rozhodnutím porušil práva, zaručená d a y, když nezjistil správně skutkový stav a následně vyvodil nesprávné právní závěry. Poukázal na své zdravotní potíže, o nichž soudu předložil lékařské potvrzení, na stav předmětné nemovitosti, na to, že z žádného důkazu nevyplynulo, že by nadále v ní vykonával autoopravárenskou činnost, což souviselo s důvody, pro které dal výpověď z nájmu. Dále uvedl, že ani odůvodnění stížností napadeného rozhodnutí nepovažuje za srozumitelné a zřetelné, závěry soudu jsou, dle jeho přesvědčení, v nesouladu se skutkovým zjištěním.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -86 bylo zjištěno, že jmenovaný soud dne 12. listopadu 2002 potvrdil výrok rozhodnutí soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit každému z žalobců částku 55.066,50 Kč s 26% úrokem z prodlení z částky 33.040,- Kč od 6. července 1998 do zaplacení, když po doplnění dokazování dospěl

opodstatněně k závěru, že o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům nájemné z nebytových prostor bylo rozhodnuto v souladu provedenými důkazy a jejich hodnocením. V odůvodnění rozsudku se vypořádal s námitkami stěžovatele s odvoláním na závěry soudu I. stupně o stavu nemovitosti, její způsobilosti k provozování autoopravárenské činnosti a s poukazem na obsah § 39 občanského zákona - o neplatnosti výpovědi nájmu předmětných nebytových prostor, podané stěžovatelem. Proto zásah do práv, kterých se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2003