Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 22/03

Ústavní soud rozhodl dne 27. února 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci K. T. P., zastoupeného JUDr. B. B. advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2002, č. j. -17, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. listopadu 2002, č. j. - 8, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení soudy, které zamítly jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, porušily práva, jež jsou mu zaručena , 2 a , d a , 2 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na to, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkou, kterou považuje za stěžejní, tj. s právem na veřejné slyšení, když v předmětné věci nebyl soudem I. stupně slyšen, dále pak na odůvodnění rozhodnutí, jež označil za nedostatečná, vágní a proto nepřezkoumatelná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, zásah do práv, kterých se v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně v souladu s 147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a opodstatněnost stížnosti obviněného neshledal. Soud I. stupně důvodně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby, když spolehlivě zjistil nezbytnost jejího trvání dle § 67 písm. a), c) trestního řádu a když nepřijal slib obviněného dle § 73 odst. 1 písm. b) a peněžitou záruku ve smyslu § 73a odst. 2 trestního řádu. Pokud jde o tvrzení, že obviněný stěžovatel nebyl "veřejně slyšen", je třeba poukázat na ustanovení § 69 odst. 5

trestního řádu, kde povinnost obviněného neprodleně vyslechnout je vázána k rozhodnutí o vazbě, tj. o jeho vzetí do vazby. V předmětné věci však bylo rozhodováno o žádosti o propuštění obviněného z vazby a o přijetí jeho nabídky slibu a peněžité záruky, s čímž povinnost "veřejného slyšení" obviněného zákon nespojuje (§ 240 trestního řádu).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2003