Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 750/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jířího Muchy o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným M. B., zast. JUDr. L. P., advokátem, proti průtahům v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci sp. zn. , při rozhodování o žádosti navrhovatele na propuštění z vazby,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 9. 12. 2002 brojí navrhovatel proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, který projednává jeho žádost o propuštění z vazby a v této souvislosti si stěžuje na nečinnost označeného soudu, který není schopen o jeho žádosti rozhodnout v přiměřené době. V takovém postupu soudu (jeho nečinnosti) spatřuje porušení svého práva na urychlené rozhodnutí o zákonnosti jeho vazby podle Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva), kdy uvedený postup se dostává i do rozporu s , 5 d (dále jen ). V těchto souvislostech ve svém návrhu uvedl, že žádost o propuštění z vazby podal dne 10. 10. 2002 a adresoval ji Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Z informací získaných advokátem navrhovatele pak měla být uvedená žádost postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 a po dalších dotazech obhájce navrhovatele stran projednání podané žádosti mu bylo sděleno Obvodním soudem pro Prahu 4 přípisem ze dne 21. 11. 2002, že žádost dosud tomuto soudu nebyla k rozhodnutí předložena. Poukázal i na to, že předmětná žádost byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2002 a postoupena Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4, který takto o podané žádosti věděl. Takovým postupem pak dle názoru navrhovatele nebyl respektován požadavek urychleného (neprodleného) rozhodování o vazbě nejenom z hlediska trestního řádu ( ), ale ani z hlediska uváděných článků Úmluvy či y. Má tedy zato, že s ohledem na uvedené měl Obvodní soud pro Prahu 4, jako soud věcně i místně příslušný o podané žádosti rozhodnout neprodleně a zabývat se jí ihned, bez vyčkání stanoviska příslušného státního zástupce. Protože přes uvedené nebylo o podané žádosti rozhodnuto soudem do dne podání návrhu (ústavní stížnosti) žádal, aby Ústavní soud přikázal soudu, aby o podané žádosti o propuštění z vazby na svobodu rozhodl nálezem, jímž by přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby v trestní věci navrhovatele ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto nálezu rozhodl o žádosti navrhovatele o propuštění z vazby ze dne 10. 10. 2002, doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2002 a to tak, že se navrhovatel z vazby propouští.

Ústavní soud dále zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl usnesením ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. tak, že žádost navrhovatele podle § 72 odst. 3 trestního řádu (dále jen tr.ř.) zamítl a současně nepřijal podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. písemný slib navrhovatele a podle § 73 odst. 1 písm. a) tr.ř. nepřijal nabídku převzetí záruky za další chování navrhovatele nabídnutou jeho matkou J. U. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v daném stavu řízení shledává důvodnost vazebních důvodů (§ 67 písm. a, c tr.ř.) a vysvětlil proč neuvěřil nabídnutému písemnému slibu či nabídce převzetí záruky. Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel stížnost o které rozhodoval Městský soud v Praze. Ten usnesením ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. , napadené rozhodnutí zrušil (§ 149 odst. 1 písm. a) odst. 3 tr.ř.) a současně znovu rozhodl tak, že podle § 73 odst. 1 písm. b) tr.ř. se přijímá písemný slib navrhovatele, jakož i nabídka převzetí záruky za další chování navrhovatele (obviněného) nabídnutá jeho matkou J. U. a se zřetelem k těmto skutečnostem podle § 72 odst. 3 tr.ř. navrhovatele propustil z vazby na svobodu. K vzneseným námitkám stěžovatele, týkajícím se nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 resp. nedodržení pětidenní lhůty uvedené v § 72 odst. 3 tr.ř., resp. nedodržení lhůty uvedené v § 73b odst. 3 tr.ř. státním zástupcem, uvedl stížnostní soud, že je neshledává, pokud jde o Obvodní soud pro Prahu 4, důvodnými. To proto, že žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu byla soudu se stanoviskem státního zástupce předložena dne 5. 12. 2002 (stejně i u spoluobviněných) a soud rozhodoval dne 9. 12. 2002. V případě státní zástupkyně poukázal na to, že ve věci je stíháno 17 obviněných a státní zástupkyně (jak plyne z podání ze dne 2. 12. 2002) zpracovala aktuální kompletní kopii spisového materiálu. Poukázal i na to, že lhůty stanovené pro vyřízení věci jak státním zástupcům tak i soudům jsou pořádkové a pokud výjimečně nejsou dodrženy (např. i v důsledku doplňování skutečností rozhodných pro posouzení žádosti obviněného) nemá to za následek propuštění obviněného z vazby.

V doplněném návrhu (ústavní stížnosti), kterou Ústavní soud obdržel dne 30. 1. 2003 navrhovatel poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2003, jímž byl propuštěn z vazby a uvedl, že za dané situace původně podaný návrh a jeho petit pozbyl smyslu. Přesto však návrh nevzal zpět s tím, že rozhodnutí o vazbě v jeho věci trpělo nedůvodnými průtahy a bez bližší argumentace má za to, že se takto jedná o otázku zásadního právního významu, neboť stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, když má za to, že obdobný postup soudů lze se značnou mírou pravděpodobnosti shledat i v jiných případech. Má za to, že v rámci odůvodnění ústavního nálezu o jeho návrhu by mělo být "přikročeno" k řešení naznačených otázek.

Po urgenci se k věci vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 4, který uvedl (zejména stran lhůt), že v důsledku nepřesného a neúplného vyjádření Městského státního zastupitelství muselo být zjišťováno jeho stanovisko k žádosti navrhovatele o propuštění z vazby a teprve poté mohlo být rozhodováno, když i státní zastupitelství může v přípravném řízení takové žádosti vyhovět a nelze tak vynechat tuto instanci. Uvedl, že takto námitky navrhovatele pokládá za nedůvodné a upozornil na to, že navrhovatel byl již z vazby propuštěn usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2003.

Po zvážení argumentace vedené navrhovatelem i rozhodnutí obecných soudů a jejich postupu, který jim předcházel dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Samotné rozhodnutí Ústavního soudu se vždy musí odvíjet od náležitostí návrhu, které obsahuje , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o ÚS). Podstatnou náležitostí takového návrhu je zejména i to, že z něj musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá (petit), přičemž Ústavní soud ve své již ustálené judikatuře uvedl, že není oprávněn rozhodovat nad rámec v návrhu označeného petitu. V předmětné věci, je v rámci podaného návrhu stěžovatelem žádáno, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 4, jako orgánu rozhodujícímu o vazbě v jeho trestní věci přikázal, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení nálezu rozhodl o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 10. 10. 2002 a to tak, že se stěžovatel z vazby propouští. Nelze v daných souvislostech přehlédnout, že navrhovatel byl již shora označeným rozhodnutím Městského soudu v Praze dne 16. 1. 2003 z vazby propuštěn. Za dané situace tak petit podaného návrhu reálně ztratil svůj smysl a důvody pro které byl návrh podán již zjevně neexistují. S ohledem na uvedené tak Ústavní soud není oprávněn se v důvodech tohoto rozhodnutí vyjadřovat k obecným otázkám týkajícím se lhůt, ve kterých má být ve vazebním řízení rozhodováno, případně v této souvislosti ke vztahům mezi státním zastupitelstvím a soudem. Rozhodujícím v posuzované věci je skutečnost, že po nepochybně soudy přijatých rozhodnutích nemá Ústavní soud prostor, aby rozhodl o navrhovatelem namítaných průtazích v předmětné věci, neboť ty již zjevně netrvají. K průtahům v řízení se totiž i Ústavní soud může vyjádřit (a ve věci rozhodnout) pouze v té fázi příslušného řízení, které ještě nebylo pravomocně skončeno. Jestliže tomu tak není a soud již v namítané věci rozhodl, nemůže přirozeně Ústavní soud nařídit soudu, aby ve věci rozhodl, případně mu zakázal pokračovat v eventuálních dalších průtazích v projednávané konkrétní věci. Lze si představit, že v uvedené věci soud i státní zastupitelství si mohly počínat pružněji a přesněji, v průběhu řízení před Ústavním soudem však byla obecnými soudy vydána konečná rozhodnutí, a proto návrh na zakázání pokračování v eventuálních průtazích se stal zjevně neopodstatněným.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu