Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 88/03

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti A. S., a Bc. P. T., zastoupených Mgr. M. V., advokátkou, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. SV 24/2002, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. ,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále " ") napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. KZv 313/2002, byly zamítnuty stížnosti stěžovatelů proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. SV 24/2002. Napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno proti stěžovatelům trestní stíhání pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 trestního zákona a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) trestního zákona, jichž se měli dopustit jednáním specifikovaným v napadeném usnesení.

Podle názoru stěžovatelů vyjádřeného v ústavní stížnosti byla porušena jejich základní práva, totiž právo na obhajobu ve smyslu ust. y a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to tím, že (1) Městské státní zastupitelství odmítlo stížnost stěžovatelů proti usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že do dne rozhodování o stížnosti (19. 9. 2002) nebyla tato odůvodněna, ačkoli obhájce stěžovatelů osobně odůvodnění doručil do podatelny Obvodního státního zastupitelství (dne 10. 9. 2002); a dále tím, že (2) usnesení Městského státního zastupitelství nebylo do dne podání ústavní stížnosti doručeno obhájci stěžovatelů.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z atributů ústavní stížnosti je přitom její subsidiarita, vyjádřená v ust. . Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje.

Trestní řízení představuje kontinuální proces zjišťování, poznávání a hodnocení skutečností, na nichž je posléze vystavěno meritorní rozhodnutí. Tento proces podléhá v jeho přípravné fázi kontrole státního zastupitelství a posléze při rozhodování o meritu i soudnímu přezkumu.

Za předchozí právní úpravy se Ústavní soud necítil oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení, kdy toto bylo zahajováno opatřením, proti němuž nebylo možné podat opravný prostředek. Od tohoto závěru se Ústavní soud neodchýlil ani po novele trestního řádu provedené , kdy je vůči usnesení o zahájení trestního stíhání připuštěna s účinností od 1. 1. 2002 podle ust. tr. řádu stížnost (viz. např. usnesení ve věci

sp. zn.

a ve věci

sp. zn.

). Pouze za situace, kdy by bylo obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možné odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení, zadržení podle § 75 tr. řádu), by ústavní stížnost mohla být po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, připuštěna. Zásah Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení již v počátku trestního řízení je však jinak třeba považovat za nepřípustný.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soudce zpravodaj podle ust. ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2003

JUDr. Eliška Wagnerová soudce zpravodaj