Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 780/02

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti S., s.r.o., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2002, čj. -186 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 10. 1999, čj. -129,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2002 se S., s.r.o., (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2002, čj. -186 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 13. 10. 1999, čj. -129.

Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2002, čj. -186, a to do rozhodnutí o ústavní stížnosti, eventuálně aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by zakázal prvnímu vedlejšímu účastníkovi nakládat, do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti, se specifikovanými nemovitostmi v k.ú. V.

Stěžovatelka tvrdí, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v d ("Listina"), Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, a toto své tvrzení v odůvodnění ústavní stížnosti podrobněji specifikovala. V odůvodnění své stížnosti mj. též uvedla, že proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Brně podala dovolání ze dne 9. 12. 2002

Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v plném rozsahu odkazuje na písemné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je toho názoru, že ústavní stížnost je nedůvodná a navrhl její zamítnutí.

Ústavní soud především konstatoval, že souběžně s ústavní stížností bylo podáno dovolání. K této problematice plénum Ústavního soudu, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. listopadu 2002 ve věci stížnosti č. 46129/99 a č. 47273/99, přijalo závěr, že v případě podání mimořádného opravného prostředku a souběžně podané ústavní stížnosti, je třeba na tuto hledět jako na nepřípustnou, a to až do rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona, počne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. Uvedený postup Ústavního soudu se však nevztahuje na obnovu řízení.

Uvedené závěry pléna byly dne 3.2.2003 publikovány jako sdělení Ústavního soudu pod č. 32/2003 Sb.

Na základě výše uvedených závěrů, proto soudce zpravodaj dospěl k názoru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto ji podle cit. zákona odmítl, aniž by rozhodoval o dalších návrzích s ústavní stížností spojených.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. února 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj