Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 688/01

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti J. I., zastoupeného JUDr. T. Z., advokátem, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 z 28. července 2001 sp. zn. Nt 790/2001 a z 20. září 2001 sp. zn. Nt 836/2001 a Městského soudu v Praze ze 6. listopadu 2001 sp. zn. takto:

Návrh na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 28. července 2001 sp. zn. a z 20. září 2001 sp. zn. Nt 836/2001 a Městského soudu v Praze ze 6. listopadu 2001 sp.zn. se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel podal ústavní stížnost proti uvedeným soudním rozhodnutím a uvedl, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo podle d č. (dále jen " ").

V souvislosti s trestním stíháním pro majetkovou trestnou činnost páchanou ve formě účasti na zločinném spolčení vedeným proti navrhovateli vyšetřovatelem Úřadu vyšetřování hl. m. Praha byl stěžovatel usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 z 28. 7. 2001 sp. zn. vzat do vazby. V usnesení bylo uvedeno, že vazba se započítává ode dne 27. 7. 2001 od 07, 15 hodin.

Navrhovatelova žádost o propuštění z vazby byla usnesením soudce téhož soudu z 20. 9. 2001 sp. zn. zamítnuta. Nato Městský soud v Praze usnesením ze 6. 11. 2001 sp. zn. zamítl stížnost, kterou navrhovatel napadl usnesení o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby.

Proti uvedeným rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností z důvodů, které rozvádí následovně:

Tvrdí, že mu před vzetím do vazby nebylo řádně sděleno obvinění podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, platného do 31. 12. 2001 (dále jen "tr. ř."). Je toho názoru, že výroková část záznamu o sdělení obvinění postrádá zákonem požadovanou náležitost, tj. požadavek popisu skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Z jeho popisu není zřejmé, na podkladě žádosti které osoby měl stěžovatel objednávat odcizovaná vozidla a komu je měl předávat, není uvedeno, o jaká vozidla jde a není ani přibližně uveden jejich počet. Sdělení obvinění trpí takovou vadou, že je nelze považovat za řádné sdělení obvinění podle zákona. Důsledky z toho vyplývající jsou takové, jako kdyby obvinění nebylo sděleno vůbec.

Stěžovatel má za to, že takové jednání ze strany orgánů činných v trestním řízení je protiústavní. Tímto postupem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle y. Proto navrhuje, aby napadená soudní rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Ústavní soud vyžádal k podané ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření účastníků.

Předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 3 má ve věci sp. zn. za to, že nedošlo postupem orgánů činných v trestním řízení ani vydáním napadeného usnesení k porušení ústavně zaručených stěžovatelových základních práv a svobod. Jinak dodává, že zpochybněné sdělení obvinění je dostatečně konkrétní, aby nemohlo dojít k záměně skutku. Totéž platí podle jeho názoru i pro usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 28.7.2001 sp. zn. , v němž je skutek stěžovateli kladený za vinu rovněž dostatečně podrobně popsán.

Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení ze 6.11.2001 sp. zn. . Podle něj Městský soud v Praze se námitkou nedostatečného sdělení obvinění řádně zabýval a uvedl, že není opodstatněná, neboť dospěl k závěru, že sdělení obvinění v tomto případě splňovalo požadavky § 160 odst. 1 tr. ř.

Ve své replice stěžovatel připomíná odkaz na žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele podle § 167 tr. ř. Nadále pak trvá na tom, že sdělení obvinění bylo nekonkrétní. Ve skutku v něm popsaném nelze spatřovat znaky trestného činu účasti na zločinném spolčení. Z popisu skutku ve sdělení obvinění by však zřejmě jako správná právní kvalifikace připadala v úvahu stěžovatelova trestná činnost ve formě návodu či spolupachatelství trestného činu krádeže.

Ústavní soud se seznámil s listinnými důkazy, které k tomu podle vyžádal, zejména spisy Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. a sp.zn. a dospěl k následujícím závěrům.

Navrhovatelova osobní svoboda byla omezena dne 27. 7. 2001 usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 7. 2001 sp. zn. , kterým byl podle § 67 odst. 1 písm. b) a c) tr. ř. navrhovatel vzat do vazby. Z protokolu o výslechu stěžovatele jako obviněného dne 28. 7. 2001 senát Ústavního soudu mimo jiné zjišťuje, že se tehdy po poradě se svým obhájcem vzdal práva stížnosti, a to i za osoby oprávněné. Z toho je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy (

, Sb.n.u. ÚS, sv. 6, str. 213).

Druhému z napadaných usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 20.9.2001 sp. zn. navrhovatel v podstatě vytýká, že jej soud ponechává ve vazbě, ačkoliv ta je nezákonná vzhledem k faktu, že tímto způsobem je pro účely trestního řízení zajištěna osoba, která nemá procesní postavení osoby obviněné, a to pro tvrzené nedostatky sděleného obvinění.

Z kopie záznamu o sdělení obvinění stěžovateli bylo zjištěno, že zákonem požadovaný popis skutku je natolik konkrétní, aby poskytl základ pro určité právní jeho posouzení, což ostatně nevyloučil ani sám stěžovatel, uvažoval-li z tohoto hlediska ne o § 163a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž o některé z obecných forem trestné součinnosti ve spojení s inkriminovanou majetkovou trestnou činností. Takový popis skutku lze, jak požaduje zákon, odlišit od skutku jiného. Stěžovatelovo tvrzení je tedy věcně neopodstatněné.

Existenci samotných vazebních důvodů, jakož i splnění předpokladu podle § 67 odst. 2 tr. ř. stěžovatel nezpochybňoval ani v souvislosti s původním usnesením o jeho vazebním zajištění, neboť proti němu stížností nebrojil, ani v souvislosti s usnesením, jímž obecný soud zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Proto se Ústavní soud touto otázkou blíže nezabýval, nehledě na to, že obecný soud rozhodující o zamítnutí této žádosti jí věnoval dostatečnou pozornost.

Argumenty o věcné neopodstatněnosti ústavní stížnosti platí i o usnesení Městského soudu v Praze ze 6. listopadu 2001 sp. zn. .

Napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyl porušen zákon.

Ústavní soud, jsa vázán hranicemi svých pravomocí podle písm. d) y, již dříve konstatoval (např. usnesení z 27.3.1998

sp. zn.

), že není vůči soudům obecným nadřízenou instancí. Proto mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí obecných soudů. To však nemění nic na jeho oprávnění a povinnosti zjišťovat, zda napadenými rozhodnutími, popř. řízeními jim předcházejícími nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavním soudem nebyla z tohoto hlediska v rovině zákonné zjištěna zásadní pochybení obecných soudů, jejichž rozhodnutí jsou předmětem ústavní stížnosti.

Na základě právního a ústavněprávního rozboru dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nutno považovat za zjevně neopodstatněnou a proto ji podle a jednomyslně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. února 2003

Vojtěch Cepl

předseda senátu