Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 375/02

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 19. února 2003

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. K. proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. 1. 2002 sp. zn. , jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 9. 11. 2000 sp. zn. , kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení peněžité částky.

Výrok Usnesení Městského soudu v Praze č. j. -81 ze dne 31. 1. 2002 se zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatelka podala dne 7. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "ústavní stížnost"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 10. 6. 2002. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -81 ze dne 31. 1. 2002, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. -40 ze dne 9. 11. 2000. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno ustanovení d (dále jen " "). Ústavní stížnost byla podána včas.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka jako žalobkyně uplatnila žalobu o zaplacení částky 9 702 Kč. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č. j. -40 ze dne 9. 11. 2000 tak, že žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, které však neodůvodnila a požádala o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání ze zdravotních důvodů. Usnesením č. j. -48 ze dne 18. 12. 2000 uložil soud prvního stupně stěžovatelce, aby odvolání odůvodnila nejpozději do 15. 2. 2001 s upozorněním na možné následky, nebude-li výzvě vyhověno. K další žádosti stěžovatelky opět soud prvního stupně usnesením č. j. -61 ze dne 25. 5. 2001 prodloužil lhůtu k odůvodnění odvolání do 10. 6. 2001. Stěžovatelka podáním daným na poštu k přepravě dne 11. 6. 2001 a doručeným soudu dne 12. 6. 2001 podání doplnila o důvody a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Odvolací soud usnesením č. j. -81 ze dne 31. 1. 2002 odvolací řízení ve vztahu ke stěžovatelce zastavil. V odůvodnění uvedl, že postupoval podle (dále jen " ") ve spojení s s tím, že odvolání, tak jak bylo podáno, vykazuje vady, které brání jeho věcnému projednání, a stěžovatelka byla k jejich odstranění řádně vyzvána s poučením o možnosti zastavení řízení, nevyhoví-li výzvě. K odstranění vad odvolání jí byla soudem poskytnuta dostatečná lhůta, která byla ještě prodloužena, avšak stěžovatelka v soudem stanovené lhůtě zůstala nečinnou.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podala stěžovatelka ústavní stížnost, protože podle jejího názoru jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle y. Porušení tohoto práva spatřovala stěžovatelka v tom, že odvolací soud posoudil doplnění odůvodnění jako opožděné, když lhůta byla soudem prvního stupně stanovena do 10. 6. 2001 a její odvolání bylo podáno na poště dne 11. 6. 2001. Konec soudcovské lhůty však připadl na neděli, a protože nebyla ještě dostatečně zdráva, postoupila podání prostřednictvím poštovního úřadu dne 11. 6. 2001, tj. v pondělí, tzn. nejblíže následující pracovní den. Stěžovatelka uvedla, že provedla procesní úkon ve lhůtě, která jí byla stanovena. Žádala proto, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Městský soud v Praze jako účastník řízení. Ve stručném vyjádření Městský soud v Praze uvedl, že má za to, že stěžovatelka nebyla zkrácena na svých právech a v podrobnostech odkázal na písemné odůvodnění napadeného usnesení. Navrhoval proto zamítnutí ústavní stížnosti pro její nedůvodnost.

Podle , o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podáním ze dne 15. 1. 2003 a účastník řízení podáním ze dne 20. 1. 2003 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a vzhledem k tomu, že také Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv zakotvených v ě, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je opodstatněný.

Odvolací soud napadeným usnesením řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovatelka ani další prodloužené lhůtě nevyhověla a teprve svým podáním, které předala na poštu k přepravě dne 11. 6. 2001 a které soud obdržel dne 12. 6. 2001, doplnila důvody a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. Odvolací soud rovněž v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně v soudem stanovené lhůtě zůstala nečinnou. Proto také postupoval tak, že bez nařízení jednání odvolací řízení zastavil. Z uvedeného odůvodnění lze podle názoru Ústavního soudu dovodit, že odvolací soud považoval doplněné podání stěžovatelky, předané poště dne 11. 6. 2001, za podání opožděné, tj. podané po lhůtě stanovené pro jeho podání soudem prvního stupně ve shora označeném usnesení ze dne 25. 5. 2001.

Ústavní soud nemůže souhlasit s právním posouzením opožděnosti stěžovatelčina podání stěžovatelky s poukazem na ustanovení věty druhé , kde je stanoveno: "Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den." Citované ustanovení je obecným ustanovením, které se vztahuje na všechny procesní, ale i tzv. soudcovské lhůty, tj. lhůty uplatňované v rámci občanského soudního procesu podle úpravy obsažené v . Z toho pak jednoznačně plyne, že požadovaný procesní úkon (odůvodnění svého odvolání) vykonala stěžovatelka včas, tedy ve lhůtě, která jí byla soudem prvního stupně vymezena. Ústavní soud proto konstatoval, že nesprávným posouzením stanovené lhůty odvolací soud zabránil stěžovatelce v uplatňování jejího práva a v konečném důsledku tak porušil její základní právo na spravedlivý proces podle y.

Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu, než rozhodnout podle tak, jak je ve výroku tohoto nálezu uvedeno.