Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 743/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupené advokátem Mgr. V. P., proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 9. 2000, č.j. -125, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2001, č.j. -153, a proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 10. 2002, č.j. -199, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci v právní věci Ing. M.Š., správce konkurzní podstaty úpadce M. J., s.r.o., o zaplacení schodku ve výši 154.374,22 Kč s příslušenstvím rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna navrhovateli zaplatit částku 125.013,80 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 15. 10. 1996 do zaplacení.

Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedl, že v řízení postupoval podle platného do 31. prosince 2000.

Oba tyto rozsudky napadla stěžovatelka ústavní stížností.

Stěžovatelka dále brojí proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky, jenž její dovolání pro opožděnost odmítl. Nejvyšší soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2000. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v souladu s bodem 15, části 12, hlavy I v řízení provedeném podle "dosavadních právních předpisů, takže je třeba i dovolání proti němu projednat rovněž podle dosavadních právních předpisů" (bod 17, část 12, hlava I téhož zákona). Odvolací rozsudek nabyl právní moci dnem 28. 2. 2001 a lhůta k podání dovolání - dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000 - tedy uplynula dnem 28. 3. 2001. Dovolání však stěžovatelka podala až 28. 4. 2001, tedy po lhůtě stanovené zákonem.

Stěžovatelka tvrdí, že v řízení před obecnými soudy byla porušena její ústavně zaručená základní práva, zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu d (dále jen ""). V projednávané věci soudy svá rozhodnutí opřely zejména o . Shledaly, že v okamžiku, kdy stěžovatelka podepsala hmotnou odpovědnost, odpovídá i za vzniklý schodek, pokud by zároveň neprokázala, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jejího zavinění, čímž by se zprostila odpovědnosti. Stěžovatelka se domnívá, že věc měly soudy posuzovat po právní stránce nikoli pouze podle , nýbrž i podle téhož předpisu. Za nesprávné dále považuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, který podle jejího názoru neměl postupovat podle právní úpravy platné do 31. 12. 2000. Je přesvědčena, že celé řízení ukončilo až jednání Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 16. 1. 2001. Proto měl Nejvyšší soud její dovolání posoudit podle nové právní úpravy.

Stěžovatelka proto navrhla, aby byly napadené rozsudky Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 9. 2000 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2001 a napadené usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 10. 2002 zrušeny.

Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení, nevyčerpala, neboť dovolání proti předchozímu soudnímu rozsudku krajského soudu nepodala včas. Podle názoru Ústavního soudu Nejvyšší soud České republiky lhůtu k podání dovolání v tomto případě vyložil správně a ústavně konformně. Je proto k tíži stěžovatelky, že svoje procesní právo - jež měla uplatnit v zákonné lhůtě - nevyužila.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2003

JUDr. VojenGüttler

soudce zpravodaj