Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 354/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. Š., zastoupeného advokátem A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2001, sp.zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným rozsudkem ve věci navrhovatelů - stěžovatele a Z. Š. - potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu v Liberci ze dne 23.6.2000, č.j. V16-2604/2000, jímž katastrální úřad zamítl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k bytu číslo v domě v katastrálním území L., obec L., zapsanému na listu vlastnictví.

Katastrální úřad v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že předmět právního úkonu v předložených listinách není dostačujícím způsobem určen tak, jak je stanoveno v , o vlastnictví bytů. Předložená dohoda o vypořádání společného jmění manželů neobsahuje úplný popis nemovitosti podle údajů katastru nemovitostí ve smyslu , o katastru nemovitostí, tj. že předmětem právního úkonu má být bytová jednotka v domě na pozemku s podílem 48/625 na společných částech domu v katastrálním území L. Návrh na vklad nesplňuje podmínky stanovené v , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, vzhledem k tomu, že právní úkon není určitý.

Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí zkoumá, zda právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný. Smluvní projevy účastníků tedy musí být dostatečně určité a srozumitelné. "V daném případě katastrální úřad neměl pochybnost o projevu účastníků řízení - vypořádat si společné jmění manželů" - ohledně toho, kdo bude po rozvodu manželství vlastnit a užívat byt. Správní orgán však dovodil neurčitost právního úkonu. Právní úkon je neurčitý, pokud není jasně určen předmět právního úkonu. Nemovitosti v ě musí být uvedeny podle Neuvedení údajů katastru v ě samé nelze nahradit odkazem na přílohy návrhu nebo na žádost o povolení vkladu. Soud nesouhlasil s námitkou stěžovatele, že pokud nejde o převod vlastnictví, nevztahuje se na věc Tento zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorům. V katastru se byty a nebytové prostory evidují, pokud jsou vymezeny jako jednotky podle zákona o vlastnictví bytů. V listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být označeny byty a nebytové prostory označením budovy, v níž jsou vymezeny, číslem bytu nebo nebytového prostoru a pojmenováním nebytového prostoru, popř. popisem umístění v budově, pokud nejsou byty a nebytové prostory očíslovány [ zákona o katastru]. Určitost a srozumitelnost ohledně předmětu právního úkonu ve smyslu je tedy nutno posuzovat též z hlediska požadavků katastrálního zákona, jenž přesně stanoví, jak musí být v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, označeny pozemky, budovy, byty apod. Pokud pak správní orgán dospěl k závěru, že předmět právního úkonu uvedený v předložených listinách není dostačujícím způsobem určen tak, jak je stanoveno v , v návaznosti na , nebylo v jeho rozhodnutí shledáno pochybení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dne 25.10.1999 uzavřel se Z. Š. v rámci řízení o rozvod manželství dohodu o vypořádání společného jmění manželů a úpravě společného bydlení po rozvodu manželství dle § 24a zákona o rodině. Součástí této dohody bylo vyřešení vztahu k bytu ve společném vlastnictví. V textu dohody je byt označen číslem, číslem domu i číslem listu vlastnického, na němž je u Katastrálního úřadu v L. zapsán. V tzv. intabulační doložce je uvedeno, že se vlastníkem stává stěžovatel a že v části týkající se majetkové podstaty se zápisy nemění. Vzhledem k tomu, že šlo o vypořádání společného jmění manželů a nikoli o převod vlastnictví, považoval stěžovatel obsah dohody i označení majetku - bytu z hlediska jeho identifikace za dostatečné. Po právní moci rozsudku o rozvodu manželství byla dne 14.6.2000 dohoda s návrhem na povolení vkladu, v němž je byt zcela přesně označen včetně výše podílu na společných částech (domu), předložena Katastrálnímu úřadu v Liberci. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 23.6.2000, č.j. V16-2604/2000, návrh na vklad zamítl s odůvodněním, že dohoda neobsahuje úplný popis nemovitosti podle údajů v katastru nemovitostí, a dále, že na nemovitosti vázne omezení převodu nemovitostí, pročež je nutné předložit souhlas s převodem. V opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí stěžovatel poukazoval zejména na to, že vypořádání majetku mezi bývalými manžely není v případě vlastnictví bytu převodem nemovitosti a že i z publikované judikatury plyne právní názor, že při vypořádání společného jmění manželů nedochází k úplatnému či bezúplatnému převodu či přechodu vlastnictví k nemovitostem. Předmětná dohoda dle názoru stěžovatele není právním úkonem, jímž by se zakládaly nebo měnily vztahy podle Krajský soud v Ústí nad Labem se sice v napadeném rozsudku ztotožnil se stěžovatelovou námitkou, že není třeba předložení souhlasu s převodem nemovitosti, neboť v daném případě se nejedná o převod vlastnictví, avšak na druhou stranu potvrdil názor správního orgánu, že majetkové vypořádání mezi manžely, resp. obsah dohody, jejímž předmětem je byt ve vlastnictví, se musí řídit Takový závěr však prý nemá v uvedeném zákoně oporu, neboť (před účinností ) majetkové vypořádání nijak neupravuje a jde-li o dispozici s majetkovou podstatou bytů, rozlišuje pouze případy převodu a přechodu vlastnictví jednotky ( a ), resp. řeší, co má obsahovat smlouva o převodu vlastnictví ( a zákona). Nelze pominout ani to, že podle s převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází spoluvlastnictví společných částí domu nebo pozemku. Jde tedy o neoddělitelnou "část" vlastnictví, a proto argumentace správního orgánu i soudu ohledně toho, že neuvedení výše podílu v dohodě způsobuje neurčitost dohody, je nedůvodná.

Stěžovatel se domnívá, že postupem krajského soudu bylo porušeno jeho právo na poskytnutí řádné soudní ochrany dle a 2 d, neboť soud byl povinen respektovat již dříve vyjádřené a publikované názory a právní závěry obecných soudů. Proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti ( y ČR). Ústavní soud tedy není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a může tak činit toliko tehdy, jestliže současně shledá porušení některých ústavních kautel. Jak totiž Ústavní soud judikoval, "základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody" (nález

sp. zn.

, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 235).

Po přezkoumání věci z výše naznačeného hlediska Ústavní soud shledal, že Krajský soud v Ústí nad Labem se věcí řádně zabýval, své rozhodnutí odpovídajícím způsobem odůvodnil a toto rozhodnutí má oporu v platné právní úpravě. Ustanovení , o katastru nemovitostí (ve znění ) stanoví, jakým způsobem musejí být označeny nemovitosti v listinách, které jsou podkladem pro zápis práv do katastru. Podle cit. zákona se byty a nebytové prostory označují označením budovy, v níž jsou vymezeny, číslem bytu, popřípadě popisem umístění v budově, pokud nejsou očíslovány. Podle cit. zákona se budovy označují - mimo jiné - označením pozemku, na němž jsou postaveny, číslem popisným nebo evidenčním ..., příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena. Podle katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný.

Z příslušného správního spisu Katastrálního úřadu v Liberci Ústavní soud zjistil, že jakýkoli údaj či označení pozemku, na němž je postavena budova s bytem, který je předmětem dohody o vypořádání společného jmění manželů, v dohodě o vypořádání společného jmění manželů evidentně chybí. Pro povinnost účastníků identifikovat předmět dohody dle citovaných ustanovení je přitom zcela nerozhodné, že se jedná o úpravu vlastnických oprávnění pouze mezi stávajícími vlastníky bytu. Jestliže se krajský soud, v souladu se zjištěním učiněným katastrálním úřadem, ztotožnil se závěrem správního orgánu o neurčitosti právního úkonu (resp. předmětu právního úkonu) ve smyslu , nelze potom takový závěr dle názoru Ústavního soudu z hlediska ústavněprávního zpochybňovat. Vzhledem k tomu, že i nesplnění jen jednoho ze zákonem stanovených předpokladů požadovaných ustanovením pro povolení vkladu práva do katastru nemovitostí má za následek zamítnutí návrhu, nezbylo Ústavnímu soudu než dovodit, že postup orgánů veřejné moci ve věci rozhodujících nebyl v rozporu se zákonem a že jejich postupem nemohlo dojít k porušení stěžovatelova ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle a 2 y.

Za tohoto stavu se již Ústavní soud nezabýval námitkou stěžovatele, že se na věc nevztahuje , neboť by to bylo nadbytečné. Mimo to, jejím řešením by Ústavní soud zasahoval do interpretace běžné zákonnosti, což mu s ohledem na jeho funkci nepřísluší. Upozorňoval-li pak stěžovatel na publikované názory obecných soudů ohledně právní povahy dohod o vypořádání společného jmění manželů, které prý nebyly v jeho případě respektovány, nemá to vliv na rozhodnutí Ústavního soudu v dané věci, neboť stížnostní námitky v tomto směru se týkaly právě jen aplikace , nikoli

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2003

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda senátu Ústavního soudu