Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 6/03

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. V. Z., advokátem, směřující proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 4. listopadu 2002, sp. zn. Zn 7629/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 6. ledna 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí státního zastupitelství, jímž byla zamítnuta jeho stížnost do usnesení policejního orgánu Vězeňské služby ČR, Věznice Mírov, ze dne 25. září 2002, č.j. 6/2002/12-PP-V. Tímto usnesením bylo rozhodnuto o odložení trestního oznámení, které podal stěžovatel pro podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele příslušníky Vězeňské služby ČR, Věznice Mírov.

V uvedeném postupu shledal stěžovatel zásah do svých práv zaručených v a d (dále jen " "), a v y ČR. K zásahu do práva zaručeného v y mělo dojít neadekvátním zásahem vězeňské služby proti jeho osobě. Následkem zákroku byla řada zranění, jejichž rozsah a charakter vyvrací tvrzení dozorců o potřebě zajištění pořádku v cele. Zásah do práva zaručeného v y měl spočívat v porušení zásad legality a oficiality, neboť státní zástupce nepřistupoval k věci nestranně a důkazům stěžovatele byl přikládán menší význam než tvrzením příslušníků vězeňské služby. Nebyly provedeny všechny důkazy a o výsledku tak existují důvodné pochybnosti. Nebyla rovněž provedena rekonstrukce, která by potvrdila tvrzení stěžovatele.

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník - Okresní státní zastupitelství v Šumperku prostřednictvím příslušného státního zástupce. Ten plně odkázal na napadené rozhodnutí.

Po seznámení se s předloženými podklady dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že svým postupem státní zástupce nedostál svým zákonným povinnostem, neboť neshledal stěžovatelem tvrzená porušení zákona. Pokud stěžovatel zastává názor, že jednání jiných subjektů vůči němu bylo trestným činem, a že nebyl napadeným rozhodnutím přesvědčen o řádném prověření jeho stížnosti, pak nezbývá, než takové tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry orgánu činného v trestním řízení. Je věcí orgánů činných v trestním řízení, aby jako orgány veřejné moci posoudily, zda jsou či nejsou splněny podmínky stanovené u, podle jejíhož nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví (tedy za podmínek stanovených zákonem č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se stěžovatel domníval, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, nelze než konstatovat, že taková interpretace y neobstojí.

Ústavní soud neshledal, že by postupem orgánu činného v trestním řízení, pokud jde o tvrzené porušení y, byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení y toto právo u zaručeno a jak bylo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo, neboť žádnému subjektu nepřísluší právo na trestní stíhání někoho jiného. Ústavní soud neshledal důvody odchýlit se od svého ustáleného názoru na povahu trestního oznámení a rozhodnutí o něm.

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. ledna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu