Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 653/02

Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 2003 o ústavní stížnosti ing. K. M., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2002, čj. -196,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2001, čj. -175, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V ústavní stížnosti uvádí, že je akcionářem obchodní společnosti G., a.s., a žalobou u Krajského obchodního soudu v Brně se domáhal svolání mimořádné valné hromady této společnosti. Krajský obchodní soud v Brně usnesením ze dne 28. 9. 1998, čj. -33, žalobě vyhověl. K odvolání žalované obchodní společnosti Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. 2. 2000, čj. -86, rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský obchodní soud v Brně novým rozhodnutím ze dne 28. 4. 2000, čj. -127, žalobě vyhověl. K novému odvolání žalované obchodní společnosti Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 6. 2001, čj. -175, rozhodnutí krajského soudu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná obchodní společnost podle ustanovení dovolání, kterému Nejvyšší soud ČR vyhověl a ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR shledal zásadní právní význam v řešení otázky, zda je možno posuzovat vhodnost způsobu svolání valné hromady určeného ve stanovách pro konkrétní případ. Při řešení této otázky dovolací soud dospěl k závěru, že není možné, aby obecné soudy jako předběžnou otázku v rámci rozhodování o svolání valné hromady posuzovaly, zda jiná valná hromada byla svolána řádně. S odkazem na svoji ustálenou judikaturu (srov. rozsudek NS ČR ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. ) Nejvyšší soud ČR připomněl, že platnost usnesení valné hromady, a tedy i podmínky jeho platnosti, lze posuzovat pouze k žalobě na neplatnost takového usnesení anebo v rejstříkovém řízení.

Stěžovatel s napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR nesouhlasí a tvrdí, že porušuje jeho právo ústavně zaručené v a d (dále jen ""). Stěžovatel se v jiném řízení bránil žalobou na neplatnost usnesení dvou mimořádných valných hromad žalované obchodní společnosti, avšak Krajský soud v Brně ji dosud neprojednal a nerozhodl, ač od jejího podání uplynula doba více než 40 měsíců. Z těchto zkušeností stěžovatel vyvozuje, že závěr Nejvyššího soudu ČR vyslovený v napadeném usnesení ve svém důsledku zasahuje do jeho základních práv, neboť Vrchní soud v Olomouci i Krajský soud v Brně budou při rozhodování ve věci zavázány právním názorem dovolacího soudu a stěžovateli nebude moci být poskytnuta účinná soudní ochrana. Z těchto důvodů stěžovatel žádá, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ve kterém ověřil skutečnosti tvrzené stěžovatelem a poté rozhodl, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas s kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR a v něm vysloveným závazným právním názorem. Po přezkoumání formálních náležitostí ústavní stížnosti Ústavní soud konstatoval, že není splněna procesní podmínka přípustnosti ústavní stížnosti, neboť věc dosud není pravomocně skončena. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, posuzované ve vztahu k ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, počínající dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti) a k ustanovení , dle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení), jde o ústavní stížnost nepřípustnou.

Přestože právní názor vyslovený v odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je pro další řízení před obecnými soudy závazný, Ústavní soud není oprávněn, s ohledem na jeho kompetence danéu a , zasahovat do řízení a věc hmotněprávně posuzovat ještě před vyčerpáním všech zákonem stanovených prostředků. Rozhodování o důvodnosti dovolání zcela spadá do výlučné pravomoci Nejvyššího soudu ČR a Ústavní soud zásadně (mimo případy, kdy zásah do ústavně zaručených práv nelze odčinit jinak) posuzuje teprve pravomocně skončená řízení, resp. rozhodnutí, a to pouze z ústavního hlediska.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , z důvodu její nepřípustnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2003

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj