Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 763/02

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bc. V. Š., právně zastoupené JUDr. P. F., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. -76, a dále proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, č. j. -88,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 11. 12. 2002, a doplněnou podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 30. 12. 2002, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. -76, a dále usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2002, č. j. -88, a to pro porušení d (dále jen ""), a jakož i y.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. -88, potvrdil Městský soud v Praze usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. -76, kterým soud prvního stupně odmítl s odkazem na ust. , odvolání žalované (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelky) proti rozsudku téhož soudu ze dne 14. 12. 2000 jako opožděné.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že se nezúčastnila jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, nestalo se tak však její vinou. Stěžovatelka nemohla reagovat ani vyjádřením k žalobě Povodí Vltavy, a. s., ani se nemohla zúčastnit jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4, protože nepřevzala žalobu ani předvolání k jednání. Stalo se tak podle stěžovatelky jednak proto, že ulice, ve které se nachází dům s předmětným bytem, byla přejmenována z názvu "K J." na název "V.", jednak proto, že z důvodů, které popisuje ve svém odvolání proti rozsudku, nemohla přejímat osobně poštu od doručovatelky. Pokud jde o náhradní doručení, nikdy neobdržela upozornění pošty o uložení zásilky na poště, takže žalobu i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 převzala až 17. 4. 2001 při osobní návštěvě Obvodního soudu pro Prahu 4, který navštívila ihned po zprostředkované informaci právního zástupce Povodí Vltavy, a. s., a jeho pracovníka p. K. Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že odvolání proti výše uvedenému rozsudku bylo podáno včas, s ohledem na skutečnost, že rozsudek převzala prokazatelně až dne 17. 4. 2001.

V projednávané věci žalovaná (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 17. 4. 2001 odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. , který jí byl dne názoru soudu doručen uložením na poště dne 5. 2. 2001, když pošta jí doručovala 24. 1. 2001 a o doručení žalovanou výzvou informovala s poznámkou, že se žalovaná zdržuje na adrese K J. čp. 105,. Soud prvního stupně pak odmítl odvolání žalované usnesením ze dne 23. 4. 2001, č. j. -48, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2001, č. j. -67, zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, přičemž žalovaná namítala, že se o uložení rozsudku nedozvěděla, protože již delší dobu přetrvávají potíže s doručováním pošty, neboť správný název ulice je "V." a adresa "K J. 105," je nesprávná. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15. 1. 2002, č. j. -76, znovu s odkazem na ust. , odmítl odvolání žalované doručené mu 17. 4. 2001 proti uvedenému rozsudku, když vyšel jednak ze zpráv Městské části P. 12 z 18. 6. 2001 a Magistrátu hl. m. Prahy z 19. 10. 2001, podle nichž je adresa předmětného domu dosud "K J. čp. 105", a dále ze zprávy pošty P. 412, dle které sdělila doručovatelka M. B., že se žalovaná, za kterou nikdo poštu nepřebírá a v době příchodu doručovatelky nebývá ve svém bydlišti, na zmíněné adrese zdržovala a stále zdržuje, že se jí doporučená pošta ukládá na poště a že název ulice "K J." je správný. Soud prvního stupně pak uzavřel, že žalované bylo doručeno způsobem stanoveným v ust. , a odvolání odmítl, protože odvolací lhůta jí uplynula dne 20. 2. 2001. Uvedené rozhodnutí napadla žalovaná odvoláním.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 2002, č. j. -88, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 1. 2002, č. j. -76, potvrdil. V odůvodnění svého usnesení Městský soud v Praze konstatoval, že ze zásilky, jíž byl žalované doručován rozsudek, který napadla odvoláním, zjistil, že jí bylo doručováno do vlastních rukou na adresu K J. čp. 105, že adresátka nebyla zastižena, ačkoli se v místě doručování zdržovala, a že zásilka byla uložena 24. 1. 2001, což bylo téhož dne žalované oznámeno. Ze zprávy Magistrátu hl. města Prahy z 19. 10. 2001 odvolací soud zjistil, že adresa předmětného domu je stále K J. čp. 105. Ze sdělení České pošty, s. p., z 11. 6. 2002, odvolací soud zjistil, že bylo provedeno šetření k doručení doporučené zásilky s dodejkou pro V. Š., bytem K J. 105, a že bylo zjištěno, že 24. 1. 2001 byl proveden pokus o doručení zásilky doručovatelkou M. B., která adresátku nezastihla, a proto doručila oznámení o doručení zásilky, již uložila tentýž den na poště .P, což vyplývá i z připojené listovní doručovací karty. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2000, č. j. -37, obsahující řádné poučení o odvolání ( ), byl žalované, jež ani netvrdí, že se v rozhodné době v místě doručení nezdržovala, doručen v souladu s ust. , dnem 5. 2. 2001, takže posledním dnem k podání odvolání byl den 20. 2. 2001. Podala-li žalovaná odvolání po tomto dni, podala je opožděně, a proto podle odvolacího soudu soud prvního stupně nepochybil, jestliže odvolání podle ust. , odmítl.

Ústavní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky uvedené stěžovatelkou v ústavní stížnosti nejsou způsobilé ústavnost napadených rozhodnutí zásadním způsobem zpochybnit, a ústavní stížnost proto není opodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci konkrétně stěžovatelkou namítané porušení 36 odst. 1 y či y.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu

V Brně dne 28.ledna 2003