Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 754/02

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., právně zastoupené JUDr. L. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, a dále proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2002, č. j. -149, t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 9. 12. 2002, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2002, č. j. -149, a to pro porušení a 2 d.

Rozsudkem ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2000, č. j. -96, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. 1. 2001, č. j. -110, kterým byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby žalovaný Výzkumný ústav p. a s., a. s., byl uznán povinným vydat žalobkyni I. K. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelce) dům čp. 511/15, č. parc. 1881 v kat. úz. P. a aby žalovaný Obvodní podnik bytového hospodářství v P., státní podnik v likvidaci, se sídlem v P. byl uznán povinným vydat žalobkyni dům čp. 523/13 č. parc. 1882 v kat. úz. P.

Výše uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 1. 10. 2002, č. j. -149, podle ust. a , odmítl pro jeho nepřípustnost

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , ve znění pozdějších předpisů.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ve svém rozhodnutí,

sp. zn.

, Ústavní soud vyslovil právní názor, že pokud zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. V takových případech lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.

Výše uvedené lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Vhledem k tomu, že Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 1. 10. 2002, č. j. -149, dovolání stěžovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, odmítl pro jeho nepřípustnost, není možno toto dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, tak počala plynout již ode dne doručení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu se uvádí (na str. č. 3 rozsudku), že rozsudek odvolacího soudu byl stěžovatelce doručen k rukám jejího zplnomocněného zástupce dne 19. 12. 2001. Ústavní stížnost podala stěžovatelka u Ústavního soudu dne 9. 12. 2002. Ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, tedy byla podána až po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty.

V ústavní stížnosti stěžovatelka napadá rovněž výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání stěžovatelky podle ust. a , odmítnuto pro jeho nepřípustnost. Tento soud však nerozhodoval ve věci samé a procesní pochybení Nejvyššího soudu ČR, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv a svobod, stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá, a toto ani nebylo Ústavním soudem zjištěno.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, a sice v části směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2001, č. j. -139, podle ust. , ve znění pozdějších předpisů, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2002, č. j. -149, podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

předseda senátu

V Brně dne 28. ledna 2003