Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 682/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2001, čj. - 22,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2002 brojila stěžovatelka proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, označeném v záhlaví, a domáhala se vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud zrušil tento rozsudek a jemu předcházející rozhodnutí celních orgánů obou stupňů. Zároveň požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Poukázala na svou dříve podanou ústavní stížnost ve stejné věci, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V nyní podané ústavní stížnosti upozornila na nové skutečnosti, které v průběhu původního řízení neznala.

Stěžovatelka požadovala, aby Ústavní soud před svým rozhodnutím provedl důkazy, které navrhla. S odkazem na úlohu Ústavního soudu jako strážce spravedlnosti, s odkazem na ochranu práva na spravedlivý proces a práva na pokojnou držbu majetku, navrhla, aby Ústavní soud postupoval podle ustanovení , 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a přijal ústavní stížnost i přesto, že nebyl zcela využit možný rozsah všech procesních prostředků.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Z obsahu vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadený rozsudek byl právní zástupkyni stěžovatelky doručen dne 20. 12. 2001.

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatelky byla její žaloba na zrušení rozhodnutí Oblastního celního úřadu v Břeclavi ze dne 7. 3. 1996, zn. 01- 4089/3/95. Krajský soud v Brně o ní rozhodl napadeným rozsudkem, jenž byl stěžovatelce doručen prostřednictvím její právní zástupkyně dne 20. 12. 2001. Pokud stěžovatelka podala nyní projednávaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti dne 27. 11. 2002, učinila tak zcela zřejmě po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty.

Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma toho, že podává návrh po stanovené zákonné lhůtě, neboť se dovolává postupu podle ustanovení . Dané ustanovení je však třeba vykládat pouze ve vztahu k , a to tak, že umožňuje, aby Ústavní soud přijal ústavní stížnost i tehdy, jestliže nejsou vyčerpány všechny prostředky k ochraně práv. Kogentní ustanovení však neumožňuje prominutí ani prodloužení šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti [viz např. usnesení

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., C. H. Beck, Praha 1997, str. 601].

Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ustanovení ]. Nebyly dány ani podmínky, aby se Ústavní soud zabýval návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí by bylo možné pouze tehdy, kdyby Ústavní soud ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však stížnost jako opožděnou odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2003

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu