Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 751/02

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti L., družstvo, zastoupeného JUDr. PhDr. O. Ch., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 5. 2001, čj. -24, a Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2002, čj. -40,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jeho návrhu, jímž požadoval vyklizení nebytových prostor v objektu družstva, ve kterých je umístěno technologické zařízení - výměníková stanice - patřící žalované společnosti.

V ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s právními závěry obecných soudů, které po provedeném řízení dospěly k závěru, že na nemovitostech, v nichž se nachází výměníková stanice provozovaná žalovanou společností, vázne věcné břemeno vzniklé dle , opravňující žalovanou společnost k bezplatnému užívání předmětných prostor. Stěžovatel je přesvědčen, že došlo k omezení jeho vlastnického práva bez poskytnutí náhrady, přičemž nebyly respektovány všechny podmínky pro takové omezení vlastnického práva stanovené zákonem. Zdůraznil, že věcné břemeno zřízené v jeho objektu je uvnitř objektu, nikoliv na objektu, zasahuje do objektu rozměrem větším než 30 m2 a nebyl respektován požadavek náhrady jako nezbytné náležitosti omezení vlastnického práva. Dále uvedl, že podané dovolání bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2002, čj. -59, zamítnuto.

Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. , Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší soud ČR připustil dovolání dle s tím, že v rozhodnutí jde o otázku zásadního právního významu, která dosud nebyla v dostatečné míře předmětem rozhodovací činnosti vyšších soudů a která vykazuje určité odlišnosti ve srovnání s dosavadní judikaturou. Po provedeném řízení dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že odvolací soud správně dovodil vznik věcného břemene dle , které pak bylo ponecháno v platnosti i všemi následujícími předpisy upravujícími dotčenou problematiku. Ze smyslu a účelu uvedeného zákona je přitom třeba dovodit, že zákonodárce měl na mysli nejenom výměníkové stanice zřizované na pozemku jiných vlastníků (uživatelů), ale z povahy věci plyne, že právní úprava se musí vztáhnout i na výměníkové stanice vybudované přímo v objektech jiných vlastníků (uživatelů). Žalobce (stěžovatel) si při koupi nemovitosti pak musel být vědom, že v objektu je výměníková stanice provozovaná žalovanou společností.

Ústavní soud ověřil, že výše uvedené rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel ústavní stížností nenapadl, přičemž argumentace stěžovatele uplatněná v ústavní stížnosti i dovolání je totožná.

Za této situace pak, aniž by Ústavní soud mohl jakkoliv posuzovat závěry Nejvyššího soudu ČR konstatované v jeho rozhodnutí, nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout, neboť Nejvyšší soud ČR se z podnětu podaného dovolání všemi argumenty stěžovatelem shodně uváděnými jak v dovolání, tak v ústavní stížnosti, zabýval a posuzoval je. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí vydané poslední instancí v soustavě obecných soudů, řešící danou problematiku, jímž v této věci bylo právě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Jestliže totiž stěžovatel rozhodnutí o dovolání, podaném a založeném na totožné argumentaci jako ústavní stížnost, již ústavní stížností nenapadl, a v důsledku toho bylo toto rozhodnutí z přezkumu Ústavního soudu vyňato, pak by rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně, v projednávané věci mohlo vést k tomu, že při vyhovění stížnosti by zůstalo nedotčeno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, řešící v zásadě shodné otázky rozdílným způsobem, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty (srov. obdobná rozhodnutí Ústavního soudu např.

sp. zn.

,

IV.ÚS 130/98

,

).

Uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že nezbylo než ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2003

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu