Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 236/02

Č E S K Á R E P U B L I K A

U S N E S E N Í

Ú s t a v n í h o s o u d u

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného advokátem JUDr. S.Ř., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. ,

takto:

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností ze dne 18. 4. 2002 napadá v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. , kterým byl stěžovatel shledán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 14 let a 6 měsíců.

Stěžovatel je názoru, že výše uvedenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho práva vyplývající z y ČR a d, a proto navrhuje, aby Ústavní soud ČR nálezem zrušil pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. .

Ústavní soud ČR konstatuje, že ústavní stížnost dle písm. d) y ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení , 2, 4 a , o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků u ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci a nemůže do jejich činnosti zasahovat, pokud stěžovatel nevyužil všechny procesní prostředky k ochraně svých práv nebo svobod. Nemělo by také docházet k souběžnému řízení a rozhodování o podaných návrzích brojících proti stejným rozhodnutím jak před Ústavním soudem ČR, tak i před některým jiným orgánem veřejné moci.

Sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že zároveň podává ve stejné věci i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Za těchto okolností Ústavní soud dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve spojení s , , konstatuje, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá u Nejvyššího soudu ČR řízení o dovolání, v němž může být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Proto Ústavní soud ČR rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a pokračovat ve věci bude poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodne o dovolání.

Poučení : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2002

JUDr. Jiří Malenovský

předseda senátu