Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 766/02

Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. K. T., zastoupené JUDr. Z. R., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [ , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ ,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 2002 ( -19), kterým bylo zastaveno řízení ve věci jejího návrhu na obnovu řízení ve věci Krajského soudu v Brně, sp. zn. , a tvrdila, že jmenovaný obecný soud zastavením řízení porušil a d, a Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu

o občanských a politických právech. Podle odůvodnění ústavní stížnosti se tak stalo tím, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně se opíralo o právní úpravu správního soudnictví účinnou do 31. prosince 2002, která byla nálezem pléna Ústavního soudu (

) zrušena. Krajský soud byl tímto rozhodnutím vázán a měl řízení přerušit a vyčkat až nabude účinnosti nová právní úprava. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení ve věci návrhu stěžovatelky na obnovu řízení. Krajský soud v Brně návrh stěžovatelky řádně projednal a v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na tehdy platnou a účinnou úpravu správního soudnictví, dle které bylo vyloučeno použití ustanovení o obnově řízení v rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí ( , ve znění účinném do

31. prosince 2002). K tomu nutno uvést, že správní soudnictví České republiky bylo do

31. prosince 2002 koncipováno po procesní stránce jako řízení jednoinstanční, které zamezovalo účastníku řízení přístup k jakémukoliv, byť i mimořádnému opravnému prostředku, jímž byl rovněž návrh na obnovu řízení.

Argumentace stěžovatelky tím, že obecný soud měl řízení přerušit a s rozhodnutím vyčkat na nabytí účinnosti ústavně souladné úpravy správního soudnictví, je v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu neopodstatněná. Příkladmo je možné poukázat na usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

ze dne 8. srpna 2002 (ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky nepublikováno), dle kterého argumentace o porušení ústavně zaručených práv správním soudem, že "při rozhodování postupoval podle platné procesní úpravy (byť Ústavním soudem zrušené ke dni 1. 1. 2003), resp. že

s rozhodnutím měl vyčkat na nějakou právní úpravu budoucí, je nepochybně nejen pro Ústavní soud stěží pochopitelná a naprosto neakceptovatelná a ve svém důsledku by znamenala popření (nejen) principů spravedlivého procesu zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny". Na toto odůvodnění lze odkázat i v této věci.

Nelze proto než uzavřít, že obecný soud (Krajský soud v Brně) postupoval při vydání napadeného rozhodnutí dle platného procesního předpisu - , ve znění účinném do 31. prosince 2002, a nemohlo proto dojít k porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod; návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí byl proto posouzen jako zjevně neopodstatněný [ zákona], a jako takový odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 cit. zákona).

V Brně dne 30. ledna 2003