Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 548/02

Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelky I. P., zastoupené Mgr. R. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2002, č. j. -210, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení usnesení č. j. -210, jímž Nejvyšší soud ČR dne 26. června 2002 odmítl jako opožděné dovolání, které podala proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2001, č. j. -164. Vyslovila přesvědčení, že ústavní stížností napadeným usnesením byla porušena její práva, zakotvená v , a v d, jakož i v y, když označený soud při určení lhůty k podání dovolání nepostupoval správně, tj. v souladu s příslušnými ustanoveními .

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. O odmítnutí dovolání pro jeho opožděné podání bylo rozhodnuto v souladu s § 240 odst. 1 obč. soudního řádu ve znění účinném do 1. ledna 2001 - pokud jde o délku lhůty k podání dovolání, když rozhodnutí soudu I. stupně ve věci bylo vydáno 30. června 2000 a v souladu s obč. soudního řádu, ve znění účinném po 1. lednu 2001 - pokud jde o určení dne doručení uložené zásilky, kterou nebylo možno nezastiženému stěžovateli doručit dne 31. ledna 2001 (bod 15 a 17 části dvanácté, hlavy první ).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ zák. č , ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na toto rozhodnutí nebyla již stěžovatelka vyzývána k odstranění vady plné moci, jejíž obsah nebyl v souladu s cit. .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2003