Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 715/02

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou v právní věci stěžovatelky K. zastoupené advokátem Doc. JUDr. K. K., CSc., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2002, č.j. -407, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 11. 2002 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2002, č.j. -407. Tímto rozhodnutím byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2001, č.j. -278, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 2. 2. 1999, č.j. -113, jímž bylo určeno, že stěžovatelka je vlastníkem pozemků v kat. území H., a to parcely č. 245/1 o výměře 289.220 m2 a parcely č. 298 o výměře 322.062 m2; současně Nejvyšší soud ČR zrušil i citovaný rozsudek okresního soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatelka tvrdí, že Nejvyšší soud ČR porušil její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu a spravedlivý soudní proces zakotvené v d. Porušení spatřuje v tom, že dovolací soud zrušil rozsudky obou předchozích instancí, aniž jim poskytl závazný právní názor, odůvodnění je neočekávané a vzhledem ke stěžovatelce nepřesvědčivé a rovněž z něj nevyplývá, jaké by stěžovatelka mohla uplatnit protiargumenty a důkazy. Vzniká zde nebezpečí průtahů vyřízení její věci, přestože se svou žalobou uspěla u soudu prvého i druhého stupně; v důsledku toho byl zvýhodněn vedlejší účastník (Česká republika - Pozemkový fond ČR). Dle názoru stěžovatelky, i když se řízení obnovuje u soudu první instance, vzhledem k uvedeným vadám je rozhodnutí Nejvyššího soudu nezpůsobilé k aplikaci. Protože proti rozhodnutí o dovolání není další řádný opravný prostředek přípustný, podává stěžovatelka ústavní stížnost.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k názoru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů, resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou - vzhledem ke své povaze - způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod ( zákona) za podmínky, že se jedná o konečná rozhodnutí ve věci, po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje ( zákona). V daném případě stěžovatelka však bude mít po vydání nového rozhodnutí k dispozici opravné prostředky, a teprve až po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li k tomu mít ústavněprávní důvody. K námitce ohledně průtahů v řízení Ústavní soud doplňuje, že neodůvodněné průtahy z povahy věci nemohou spočívat ve využití instančního postupu, ale pouze v postupu konkrétního soudu spočívajícím např. v nenařizování jednání, bezdůvodné odročování, apod.

Vzhledem k tomu, že nebyly Ústavním soudem zjištěny důvody pro přijetí ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona, na základě výše uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný návrh odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2003

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu