Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 649/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., státní podnik v likvidaci, zastoupeného JUDr. M. Š., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 8. 2002, čj. - 31,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě (dále "okresní soud") usnesením ze dne 14. 6. 2002, čj. - 8, nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalovanému s. p. v likvidaci S. (tedy stěžovateli) povinnost zdržet se uzavírání nájemních smluv, jejichž předmětem by byl pozemek v rozhodnutí blíže určený, jehož podílovými spoluvlastníky jsou 4 žalobci - fyzické osoby.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 8. 2002, čj. - 31, usnesení okresního soudu potvrdil.

Stěžovatel se včasnou ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, s odůvodněním, že nesprávným výkladem ustanovení až občanského zákona došlo k porušení článku 11 odst. 1 a 3d. Stěžovatel zejména polemizuje s názorem krajského soudu, podle kterého jsou zpevněné povrchy na pozemku par. č. 939/1 součástí tohoto pozemku. Podle stěžovatele se jedná o celou řadu staveb, které jsou součástí a příslušenstvím staveb v jeho vlastnictví na jeho pozemcích. Podle stěžovatele je závěr krajského soudu v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. .

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňuje předepsané obsahové i formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v České Lípě (dále též "okresní soud"), sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že okresní soud usnesením ze dne 14. 6. 2002, čj. - 8, uložil stěžovateli předběžným opatřením zdržet se, do právní moci soudního rozhodnutí o žalobě na ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , uzavírání nájemních smluv, jejichž předmětem by byl pozemek - ostatní plocha - zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v České Lípě na listu vlastnictví č. 2093 pro obec N. B. a katastrální území A. u Nového Boru pod parcelním číslem 939/1. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že stěžovatel má právo hospodaření ke stavbám na pozemcích sousedících s výše uvedeným pozemkem parc. č. 939/1. Stěžovatel, jako vlastník staveb na těchto sousedních pozemcích, je na základě práva odpovídajícího věcnému břemenu oprávněn užívat část pozemku parc. č. 939/1 pro chůzi a jízdu za účelem přístupu k těmto stavbám. Stěžovatel na výše označeném pozemku pronajal zpevněnou manipulační plochu. Uzavřením této nájemní smlouvy stěžovatel zasáhl do práv vlastníků pozemku parc. č. 939/1. I když jsou nájemní smlouvy uzavřené stěžovatelem se třetími osobami neplatné [ a , , ve znění pozdějších předpisů], mohla by vlastníkům pozemku parc. č. 939/1 vzniknout škoda v podobě nákladů na vyklizení třetích osob nebo ve formě ušlého zisku. Tím byla, podle okresního soudu, dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, proto předběžné opatření nařídil [ a násl., , , ve znění pozdějších předpisů].

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 8. 2002, čj. -31, usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil poté, co se ztotožnil s jeho právní argumentací.

Na základě výzvy Ústavního soudu Okresní soud v České Lípě ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého usnesení. Krajský soud v Ústí nad Labem se v uložené lhůtě nevyjádřil.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud ve své judikatuře již opakovaně uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR), a není tedy oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti. Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck, Praha 1994, str. 40]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy (y ČR). Ani skutečnost, že obecný soud se opřel o právní názor (resp. výklad zákona, jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., C. H. Beck, Praha 1995, str. 281].

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je přípustná ústavní stížnost proti usnesení o vydání předběžného opatření, jde-li o zatímní úpravu poměrů účastníků. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu k této problematice vyplývá, že přípustnou je [viz nález

sp. zn.

(nepublikován); nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16., C. H. Beck, Praha 2000, str. 171; viz nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 8., C. H. Beck, Praha 1998, str. 183.] Předběžné opatření je totiž způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod, neboť se jím dočasně omezují vlastnická práva, konkrétně ta jejich složka, která spočívá v dispozicích s majetkem. Jedná se o rozhodnutí, které již nemůže být napraveno v návaznosti na konečné rozhodnutí o výsledku sporu.

Další otázkou, kterou v dané věci Ústavní soud posuzoval, je namítané porušení vlastnického práva stěžovatele. Podle ustanovení , o státním podniku (dále ""), ve znění pozdějších předpisů, má státní podnik právo hospodařit s majetkem České republiky (dále "státu") a nemá vlastní majetek. S majetkem státu provozuje podnikatelskou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. S tím souvisí i využití všech procesních prostředků, které právní řád k ochraně oprávněných zájmů a práv poskytuje. Státní podnik je tedy oprávněn podat v souzené věci ústavní stížnost. Ochrana vlastnického práva zaručená y však nesvědčí jemu, ale přímo státu jako vlastníkovi. V případném soudním sporu pak vystupuje samostatně státní podnik [ zákona o státním podniku].

Námitka stěžovatele, že stanovisko krajského soudu je v rozporu s nálezem Ústavního soudu České republiky

sp. zn.

, není namístě, protože uvedený nález se ani vzdáleně netýká problému řešeného napadeným rozhodnutím o předběžném opatření.

Vydání rozhodnutí o předběžném opatření zcela přísluší obecným soudům, které mohou nejlépe posoudit, zda je nutno v konkrétním případě tento institut, umožňující prozatímní úpravu poměrů účastníků řízení, využít. Jedná se o situace, kdy zájmům účastníků řízení hrozí nebezpečí porušení jejich práv, a kdy je tedy třeba poskytnout ochranu jejich zájmům. V konkrétním případě stěžovatel uzavřel nájemní smlouvu s fyzickou osobou více jak tři roky poté, co se žalobci stali vlastníky uvedeného pozemku. Stěžovatel má k uvedenému pozemku pouze právo chůze a jízdy na účelem přístupu ke stavbám, které na uvedeném pozemku vlastní. V rozhodnutí o předběžném opatření, vydaném v souzené věci, neshledal Ústavní soud porušení a odst. 3y, jak jsou namítány stěžovatelem, ani porušení jiných ústavně zaručených základních práv a svobod. V řízení před obecnými soudy tedy nedošlo k žádnému porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

Z uvedených důvodů posoudil Ústavní soud návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2003

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu