Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 701/02

Ústavní soud rozhodl dne 16. ledna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, ve věci O. M., zastoupeného Mgr. K. A., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. srpna 2002, sp. zn. , Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 25. února 2002, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Olomouci sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. srpna 2002, sp. zn. , a výše označených rozhodnutí soudu I. a II. stupně. Uvedl, že podle jeho přesvědčení v trestním řízení vedeném proti jeho osobě bylo zasaženo do práv, zakotvených v d, jakož i v y, a to tím, že byla porušena zásada volného hodnocení důkazů. Poukázal na okolnosti, za nichž utrpěla poškozená zranění, na nedostatky ve zjištění a hodnocení hmotnosti jeho psů, jejich vzrůstu a charakteru, což vše považuje za podstatné skutečnosti k otázce zavinění, dále pak na znalecký posudek Dr. Z., který považuje za nesprávný. I když na vady poukazoval a domáhal se jeho doplnění či přezkoumání, nebylo mu vyhověno. Tyto skutečnosti uvedl v dovolání, které však bylo Nejvyšším soudem ČR z formálních hledisek odmítnuto.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, odst. 2, , ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo dne 8. srpna 2002 odmítnuto dovolání stěžovatele, porušení jeho práv, kterých se v návrhu dovolává, zjištěno nebylo. Nutno konstatovat, že navrhovatel ani v ústavní stížnosti sám neuvedl, v čem spatřuje zásah do práv, zakotvených v d a v y, v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. . Proto byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Návrh, napadající rozsudek soudu I. stupně a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2002 byl podán po lhůtě k tomu stanovené, když podání dovolání a rozhodnutí o něm nelze považovat za vyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. Dovolání bylo odmítnuto dle odst. l písm. b) tr. řádu [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2003