Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 675/02

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Město J. H., právně zastoupeného JUDr. P. Ř., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2002, čj. -144,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2002, domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2002, čj. -144, kterým bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2002, čj. -119, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 26. 10. 2001, čj. -94.

Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp.zn. , který si vyžádal, zjistil, že žalobce Město J. H. podal žalobu proti žalovanému MVDr. R.Š. o určení vlastnictví k pozemkům, v žalobě specifikovaným. Okresní soud v Jindřichově Hradci dne 26. 10. 2001 žalobu zamítl a na základě vzájemné žaloby určil, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaný.

K odvolání žalobce pak Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, čj. -119, rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

Žalobce rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 15. 8. 2002, čj. -144 odmítl s odůvodněním, že nebylo shledáno přípustným. S poukazem na ust. usnesení neodůvodnil.

Uvedené usnesení Nejvyššího soudu napadl navrhovatel (původní žalobce) včas ústavní stížností, která postrádá jakoukoliv ústavněprávní argumentaci. Navrhovatel polemizoval s hodnocením provedených důkazů okresním i krajským soudem a vytýkal soudům, že neposoudily všechny okolnosti případu. Z toho dovozoval, že byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a na ochranu majetku, daná y a , 2 a 4 a d (dále jen ""). V petitu návrhu pak požadoval, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2002, čj. -144.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (, y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel polemizuje se závěry okresního a krajského soudu, aniž by uvedl v čem, podle jeho názoru spočívá pochybení Nejvyššího soudu, jehož rozhodnutí navrhuje zrušit a jakým způsobem měl Nejvyšší soud zasáhnout do jeho základních práv.

Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání podle části čtvrté hlavy třetí . Podle ust. usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle písmeno c), nemusí být odůvodněno. Ust. písmeno c) stanoví, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Kdy jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v . Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Vždy má po právní stránce zásadní význam napadené rozhodnutí tehdy, jestliže řeší určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem (viz např. Bureš, Drápal, Mazanec: , komentář, 5. vydání, C.H.Beck 2001, str. 984). Ze spisového materiálu vyplývá, že i v samotném dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích navrhovatel pouze polemizoval s právním hodnocením provedených důkazů. Skutečnost, že navrhovatel má jiný právní názor než soud, však za otázku zásadního právního významu považovat nelze. Podle přesvědčení Ústavního soudu postupoval Nejvyšší soud při svém rozhodování v intencích občanského osudního řádu a tedy ústavně konformním způsobem.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2002, čj. -144, nebylo zasaženo do základních práv navrhovatele, daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, a proto návrh podle písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 2003

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu