Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 793/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. T., advokáta, proti postupu orgánů činných v trestním řízení ve věci obžalovaného R. Š., nar. 27. 1. 1971,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 27. 12. 2002 návrh na zahájení řízení, doplněný dalším podáním 30. 12. 2002, v němž stěžovatel uvedl, že obviněný R. Š. byl po svém zatčení dne 13. 12. 2002 vzat do vazby. Ačkoliv má (měl) zvoleného obhájce, tento byl o jeho vzetí do vazby vyrozuměn až dne 27. 12. 2002, aniž by mu současně předtím bylo umožněno účastnit se dne 14. 12. 2002 předmětného řízení o vzetí do vazby. Přitom obviněný údajně při svém zatčení marně policejní orgány žádal, aby vyrozuměly o této skutečnosti zvoleného obhájce nebo mu bylo alespoň toto umožněno učinit prostřednictvím vlastního mobilního telefonu. Dotčení na konkrétním ústavně zaručeném základním právu stěžovatel potom netvrdil a formulaci návrhového petitu v ústavní stížnosti rovněž nepředestřel. Pouze připojil listinné přílohy, mezi nimi mj. i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2002, sp. zn. , jímž byl obžalovaný R. Š. vzat do vazby.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k vlastnímu věcnému přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, zkoumá, zda byly splněny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené zákonem.

Ústavní stížnost je totiž oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Je-li tedy ústavní stížnost v daném případě podána advokátem, a to vystupujícím svým vlastním jménem (nikoliv zastupujícím shora jmenovaného obžalovaného v řízení před Ústavním soudem), namítajícím porušení práv jeho mandanta, jedná se o návrh učiněný osobou zjevně neoprávněnou k jeho podání.

Nicméně pro úplnost se sluší dodat, že i kdyby byl podán výše jmenovaným obžalovaným, zastoupeným stěžovatelem, když plná moc nebyla doložena a návrh podal - jak již řečeno - stěžovatel svým jménem, nezbylo by, než jej odmítnout, a to z následujícího důvodu.

Ústavní stížnost je totiž nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení ( ). V tomto ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Jak již Ústavní soud v minulosti mnohokrát konstatoval, řízení před orgány veřejné moci v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného - v této souvislosti nutno dodat z pohledu ústavních stížností kritéria citovaného ustanovení splňujícího - rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo. "Jiný zásah orgánu veřejné moci", pod který je namístě podřadit námitky stěžovatele ohledně tvrzeného porušení procesních práv ve vztahu ke jmenovanému obviněnému, proto nelze spatřovat v procesně vadném nebo i protiústavním postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, neboť i takový postup je ve své podstatě neoddělitelnou částí celého řízení a svou povahou a ve svých důsledcích je případně zatěžuje jako celek. Proto i protiústavní procesní vady lze, pokud by i byly shledány, v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými (srov. např.

sp. zn.

).

V případě obžalovaného R. Š. bylo vydáno shora citované usnesení o vzetí do vazby, proti němuž je přípustná stížnost, která byla dle tvrzení stěžovatele podána a teprve meritorní rozhodnutí o ní založí jeden z esenciálních předpokladů pro podání ústavní stížnosti, jež je co do případného věcného projednání ze strany Ústavního soudu ve smyslu ust. § 75 odst. 1 citovaného zákona přípustná.

Jak vyplývá z řečeného, stěžovatel nedostál požadavku vyjádřenému v ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto byl jeho návrh podle ust. téhož zákona jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným usnesením odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2003

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj