Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 730/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E., spol. s r.o., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne

28. listopadu 2001, čj. -23, rozhodnutí Oblastního celního úřadu v Břeclavi ze dne 7. března 1996, čj. 01-4089/17/95, a platebního výměru Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 26. října 1995, čj. 29-2136/CD/95, spojenou s návrhem na provedení důkazů a odklad vykonatelnosti, mimo ústní jednání dne 17. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu faxovým podáním

dne 28. listopadu 2002, které bylo následujícího dne písemně doplněno, a co do formálních náležitostí jinak ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka rozhodnutí orgánu veřejné moci (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2001 - -23 a rozhodnutí Oblastního celního úřadu v Břeclavi ze dne 7. března 1996 - 01-4089/17/95 a platební výměr Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 26. října 1995 -

29-2136/CD/95)], a aniž by in concreto označila porušení jakéhokoliv ústavně zaručeného práva (svobody), poukázala na to, že o napadených rozhodnutích bylo sice již Ústavním soudem rozhodováno, její ústavní stížnost však svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, neboť tento případ je jedním z mnoha, kdy došlo k velmi závažnému zneužití veřejné moci celními orgány. Šlo o trestní činnost některých celníků v souvislosti s převozem ropných produktů. Na základě této činnosti bylo celním úřadem vydáno množství platebních výměrů v celkové výši kolem 600 mil. Kč a tato částka je vymáhána na nevinných dopravcích a řidičích, kteří pouze dopravovali předmětné zboží a nebyli celními deklaranty ani plátci daní. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na to, že celní úřad zatajil předmětné důkazy (horní část 5. dílu TCP).

Stěžovatelka proto navrhla provedení v ústavní stížností označených důkazů, odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí a posléze i zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně a jemu předcházejících rozhodnutí celních orgánů obou stupňů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Z připojeného spisu Ústavního soudu

sp. zn.

a ze zjištění Ústavního soudu (č. l. 8) vyplývá, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne

28. listopadu 2001 (-23), jež je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo stěžovatelce, resp. její tehdejší právní zástupkyni, doručeno dne 20. prosince 2001; ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne

27. listopadu 2002, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) zjevně opožděně, odhlédnuto již od toho, že ústavní stížností napadená rozhodnutí již byla jednou předmětem přezkumu Ústavním soudem a ústavní stížnost směřující proti nim byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 29. října 2002

(

-38

); stěžovatelka proto ani nemohla být na svých ústavně zaručených právech (svobodách) dotčena.

Jestliže stěžovatelka podala svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout, aniž by bylo nutné se zabývat návrhem na provedení důkazů a na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, neboť její odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro vyhovění takovému návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. ledna 2003