Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 607/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. G., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2002, sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. listopadu 2000, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 17. ledna 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností, jež byla doručena Nejvyššímu soudu ČR dne

23. srpna 2002 a tímto soudem postoupena Ústavnímu soudu podáním, jež bylo svěřeno k poštovní přepravě dne 13. září 2002, napadl stěžovatel podle obsahu ústavní stížnosti pravomocné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2002 (), rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2001 (-133) a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. listopadu 2000 ( - 105).

Usnesením Nejvyššího soudu ČR () bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2001

(-133).

Stěžovatel bez bližšího zdůvodnění napadl procesní postup Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, a postup Krajského soudu v Ostravě při dokazování (neprovedení důkazu znaleckým posudkem). Dále uvedl, že "pokud by se dovolací soud zabýval předmětem sporu, nepochybně by musel dospět k závěru, že okresní i krajský soud nesprávně právně posoudily předmět sporu". Obecný soud stěžovatele poškodil tím, že neprovedl jím navržený důkaz znaleckým posudkem; domáhal se proto, aby "Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že dovolání je přípustné a určil dovolacímu soudu projednání věci".

Podání stěžovatele, ač bylo adresováno Nejvyššímu soudu ČR a procesní návrh stěžovatele se týkal rovněž Nejvyššího soudu ČR, bylo Ústavním soudem posouzeno jako ústavní stížnost, a to již proto, že tak je označeno, stěžovatel brojí proti postupu obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu ČR) a usnesení Nejvyššího soudu ČR již bylo vydáno.

Podání stěžovatele trpělo formálními vadami, které spočívaly v tom, že nebyl zastoupen advokátem ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( zákona). Tyto formální vady byly stěžovateli vytknuty výzvou Ústavního soudu ze dne 26. listopadu 2002 (č. l. 4), kterou stěžovatel převzal dle doručenky 3. prosince 2002, a současně mu byla k jejich odstranění stanovena 30denní lhůta.

V takto stanovené lhůtě stěžovatel jak plnou moc právního zástupce, tak i kopii rozhodnutí o posledním opravném prostředku nepředložil (lhůta marně uplynula dne

2. ledna 2003), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknutých vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 17. ledna 2003