Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 655/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti S. V., zastoupené JUDr. L.E., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.ledna 2002, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.srpna 2000, sp. zn. , a o odložení jejich vykonatelnosti, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 5.9.2002 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná na základě výzvy k odstranění vad návrhu podáním ze dne 12.11.2002.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti, včetně jejího doplnění, napadá rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. , kterým tento soud podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. , v celém rozsahu, a podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že při nezměněných skutkových zjištěních, převzatých z rozsudku soudu prvního stupně, uznal stěžovatelku vinnou trestným činem podvodu podle , odst. 4 trestního zákona (dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, a to dílem samostatně, dílem jako spolupachatelku), trestným činem padělání a pozměňování veřejnéy podle trestního zákona. Trest byl stěžovatelce uložen shodně s rozsudkem nalézacího soudu.

Jak vyplývá z petitu ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. , a o jejím propuštění z výkonu trestu.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje procesní podmínky pro její meritorní projednání, tj zda je přípustná ( ve vztahu k , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ""), a zda byla podána včas ( ).

Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelka dne 26.3.2002 podala k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, vedenou tímto soudem pod

sp. zn.

, kterou stěžovatelka napadá rovněž rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11.8.2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.20002, sp. zn. . Současně stěžovatelka i ve shora označené ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti obou, shora označených rozsudků.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže Ústavní soud již v téže věci jedná. V obou ústavních stížnostech stěžovatelka napadá stejné rozsudky obecných soudů s tím, že shodně navrhuje též odložení jejich vykonatelnosti. V tomto smyslu jde o totožnost věci a překážka věci zahájené brání tak projednání ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn.

.

Soudce zpravodaj dále zkoumal, zda ústavní stížnost byla podána včas.

Z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.8.2002, sp. zn. , vyplývá, že stěžovatelka podala proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. , dovolání, které bylo podle § 265i odst. 1 písm. f) trestního řádu odmítnuto. Vzhledem k tomu, že usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání stěžovatelka dle petitu ústavní stížnosti nenapadá, byl posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky ( ve smyslu ustanovení ve vztahu k ustanovení ) rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.1.2002, sp. zn. , který stěžovatelka obdržela dne 21.3.2002.

Jestliže však byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 5.9.2002, jedná se v daném případě o překročení zákonné 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti.

Spolu s návrhem na zrušení obou, ústavní stížností napadených rozsudků obecných soudů a návrhem na odložení jejich vykonatelnosti, navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud rozhodl o jejím propuštění z výkonu trestu.

Ve vztahu k této části ústavní stížnosti soudce zpravodaj konstatuje, že Ústavní soud je orgán ochrany ústavnosti a jako takový musí zásadně respektovat princip dělby moci, na němž je ústavní systém České republiky založen. O propuštění stěžovatelky z výkonu trestu nemůže rozhodovat Ústavní soud, neboť mu takové rozhodnutí nepřísluší, ale výhradně jen soudy obecné. Ve vztahu k části ústavní stížnosti, jíž se stěžovatelka domáhá rozhodnutí Ústavního soudu o svém propuštění z výkonu trestu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh odmítl, podle ustanovení , neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Ve zbývající části soudce zpravodaj ústavní stížnost, ze všech shora uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení rovněž odmítl, a to podle ustanovení , neboť jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, a podle ustanovení , neboť jde i o návrh nepřípustný.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 7. ledna 2003