Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 64/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. ledna 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Č., zastoupeného Mgr. D. S., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2000, sp.zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byla dne 31. 1. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na přivolení k výpovědi z nájmu.

Z napadeného rozsudku vyplývá, že Krajský soud v Plzni, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, změnil z vyhovujícího na zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 5. 2000 ( -72), kterým bylo vyhověno návrhu stěžovatele na přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2002 ( - 130) bylo Ústavním soudem zjištěno, že proti ústavní stížností napadanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal stěžovatel dovolání, které bylo po věcném přezkumu rozsudkem zamítnuto. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že nezákonným postupem soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v d (dále jen " ") a navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle , o Ústavním soudu (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Podle ustanovení , v tehdy účinném znění, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Stěžovatel napadl rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, avšak nenapadl rozhodnutí dovolacího soudu. Tato skutečnost znamená, že návrh stěžovatele je podle zákona nepřípustný, neboť stěžovatel před jeho podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje, nepočítaje v to návrh na povolení obnovy řízení. Za takový poslední prostředek se podle ustálené a sjednocené judikatury Ústavního soudu považuje dovolání, které je přípustné (srov. např. rozhodnutí ve věci [Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5, usn. č. 13, Praha, ročník 1996] nebo rozhodnutí [Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 7, usn. č. 2, Praha, ročník 1997]). V případě, že odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání na základě výše citovaných ustanovení přípustné ze zákona. Posledním prostředkem, který k ochraně práva poskytoval, tak bylo v posuzovaném případě uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které však ústavní stížností napadeno nebylo a ústavní stížnost tak nemohla být věcně přezkoumána.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona, jako návrh nepřípustný.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. 1. 2003

Vojtěch Cepl

soudce zpravodaj