Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 688/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. N., zastoupeného JUDr. A. S., advokátem,

o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2001, čj. - 117, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2001, čj. - 130, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2002, čj. ,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2002 brojil Ing. J. N. (dále "stěžovatel") proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2001, čj. - 117, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2001, čj. - 130, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2002, čj. - 174. Podle stěžovatelova názoru bylo porušeno právo na veřejné projednání věci podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Postup českých soudů podle něj nebyl spravedlivý a došlo tak k porušení základních práv zaručených stěžovatelid.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu. Z kopie doručenek zjistil, že výše označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále "odvolací soud") bylo stěžovateli doručeno dne 6. 2. 2002 a usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále "dovolací soud") bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 21. 10. 2002. Za této situace Ústavní soud zkoumal, které rozhodnutí obecných soudů je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [ust. , o Ústavním soudu (dále jen ""), ve znění pozdějších předpisů]. Odvolací i dovolací soud rozhodovaly podle , (dále jen ""), ve znění účinném od 1. 1. 2001. Podle je dovolání přípustné pouze tehdy, směřuje-li proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. V souzené věci však odvolací soud ve věci samé nerozhodoval, protože označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření. Dovolání nebylo přípustné ani podle ustanovení , a . Rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu , bylo tedy usnesení odvolacího soudu (Vrchního soudu v Olomouci). Od data doručení tohoto rozhodnutí tedy stěžovateli počala běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že ve své obecně přístupné judikatuře [viz např. usnesení

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., C. H. Beck, Praha 1996, str. 347] opakovaně uvedl, že na rozdíl od obecných zásad pro počítání lhůt je úprava úpravou speciální. Podle ní je den doručení rozhodnutí o posledním prostředku již prvním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti [ ]. Pokud bylo rozhodnutí o posledním prostředku doručeno ve středu 6. 2. 2002, počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tímto dnem. Protože poslední den lhůty připadá na neděli, vypršela lhůta v pondělí dne 8. 4. 2002. Stěžovatel podal ústavní stížnost prostřednictvím svého právního zástupce až dne 27. 11. 2002, tato byla doručena Ústavnímu soudu dne 28. 11. 2002. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout jako podanou po lhůtě [ustanovení ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2002

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu