Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 631/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.Š., zastoupeného JUDr. E. P., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2000, sp. zn.

, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 1998, sp. zn.

, mimo ústní jednání dne 11. prosince 2002 soudcem zpravodajem

JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. září 2002 a jinak co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel ve své pracovněprávní věci rozhodnutí obecných soudů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 1998 - -245 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2000 -271) a tvrdil, že uvedené obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva uvedená v y ČR, , , d a a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod tím, že "nevyhodnotily správně obstarané důkazy" a dále že "odvolací soud - předsedkyně senátu JUDr. S. byla podjatá". Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 9) byl zamítavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR, jak vpředu je označen, doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 14. února 2000 a ústavní stížnost doručena osobně Ústavnímu soudu dne 26. září 2002, tedy z hlediska zákonem stanovené lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) se zpožděním více dvou let.

Jestliže stěžovatel podal svou ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 11. prosince 2002