Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 19/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti B., s. r. o., zastoupené Mgr. J.K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2001, čj. - 242, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 6. 2000, čj. - 187,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2002 napadla stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2001, čj. - 242, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 6. 2000, čj. - 187. Podle názoru stěžovatelky byla rozhodnutí obou soudů vydána v rozporu s článkem 36 odst. 1d a článkem 1y.

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi podaného návrhu.

Jak vyplývá z obsahu spisu sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 6, který si Ústavní soud vyžádal, rozsudek Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 21. 9. 2001, čj. - 242, byl doručen stěžovatelce dne 21. 11. 2001, a uvedeného dne tedy nabyl právní moci. Stěžovatelka proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala dovolání dne 7. 1. 2002.

Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, usnesením ze dne 12. 4. 2002, čj. - 259, dovolání odmítl podle a jako opožděně podané. Postupoval podle bodu 17. hlavy I. části dvanácté , kterým byl změněn , (dále též "OSŘ"), ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud postupoval podle bodu 15. hlavy I. části dvanácté a odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně projednal podle , ve znění platném do 31. 12. 2000, protože rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 30. 6. 2000. Otázku včasnosti podání dovolání posuzoval tedy dovolací soud podle , ve znění platném do 31. 12. 2000, podle kterého účastník mohl podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 21. 11. 2001, takže lhůta pro podání dovolání skončila dne 21. 12. 2001. Dovolání podané stěžovatelkou dne 7. 1. 2002 bylo tedy zjevně podané po zákonem stanovené lhůtě.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [ , o Ústavním soudu (dále též ""), ve znění pozdějších předpisů]. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Za procesní prostředek k ochraně práva lze přitom považovat pouze takový procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu.

V této věci mohla stěžovatelka podat dovolání, které bylo přípustné podle 238 odst. 1 písm. b) , ve znění platném do 31. 12. 2000. Obvodní soud pro Prahu 6 totiž vydal rozsudek ze dne 30. 6. 2000, čj. - 187, poté, co jeho předcházející rozsudek v této věci ze dne 6. 1. 1999, čj. - 141 (kterým žalobě vyhověl), byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 11. 1999, čj. - 164.

Dovolání bylo tedy procesním prostředkem k ochraně práva, který byl v procesní dispozici stěžovatelky, jako účastníka řízení před obecnými soudy. Stěžovatelka ovšem podala dovolání k poštovní přepravě dne 7. 1. 2002, tedy 17 dní po lhůtě. Tím způsobila, že dovolací soud byl nucen odmítnout dovolání jako opožděně podané. Tato situace činí její ústavní stížnost nepřípustnou, protože stěžovatelka tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, ve smyslu ustanovení .

Na základě výše uvedených skutečností soudce zpravodaj návrh ústavní stížnosti, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako nepřípustný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2002

JUDr. František Duchoň

soudce Ústavního soudu