Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 706/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. D., zastoupené JUDr. K. M., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 1999, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 13. prosince 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Pavlem Holländerem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 14. listopadu 2002 a co do formálních náležitostí jinak ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka ve své občanskoprávní věci rozhodnutí orgánů veřejné moci (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 1999 - -40 a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 1999 - -31, kterým bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelce se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a její žádost o ustanovení zástupce se zamítá) a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, právo rovnosti stran v soudním řízení a právo jednat před soudem; podle odůvodnění ústavní stížnosti má stěžovatelka za to, že "závěr o bezúspěšném uplatnění práva byl učiněn jen proto, že stěžovatelka sepsala žalobu bez právního zástupce", a dále že u ní byly splněny všechny předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka navrhla zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jak jsou vpředu označena.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a její běh počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5) bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, doručeno stěžovatelce dne 13. prosince 1999 a ústavní stížnost svěřena k poštovní přepravě dne 14. listopadu 2002, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§ 72 odst. 2 zákona) zjevně opožděně.

Jako obiter dictum nad rámec rozhodovacích důvodů lze uvést, že stěžovatelka podala proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání. Řízení o dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ČR ( -103), které bylo stěžovatelce doručeno dne 12. června 2002; tedy i za situace, kdy by ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí dovolacího soudu, byla by podána opožděně.

Jestliže stěžovatelka podala ústavní stížnost po uplynutí 60denní lhůty, bylo ji nutno posoudit jako opožděnou [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], a jako takovou odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. prosince 2002