Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 685/02

Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K., a. s., zastoupené JUDr. Z. H., advokátkou, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a návrhu na zrušení vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. , o rozšíření závaznosti dodatku kolektivní smlouvy vyššího stupně, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, který byl doručen Ústavnímu soudu dne

4. listopadu 2002 a směřoval proti neoprávněnému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve vydání vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. ,

o rozšíření závaznosti dodatku kolektivní smlouvy vyššího stupně (dále jen vyhláška), se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zakázal příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování jejího práva a svobody a přikázal mu, aby obnovil stav před jeho porušením (tj. před vydáním vyhlášky). Spolu s tím navrhuje stěžovatelka ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona), zrušení vyhlášky, která je dle jejího názoru v rozporu su ČR a zákonem o kolektivním vyjednávání.

Stěžovatelka tvrdí, že zásah orgánu veřejné moci spočívá ve vydání vyhlášky, kterou považuje za rozhodnutí, jímž jí bylo uloženo řídit se pravidly ve vyhlášce stanovenými. Vyhláškou jí bylo mimo jiné uloženo vyplácet všem zaměstnancům vyšší než v pracovní smlouvě sjednané mzdové nároky, čímž došlo k porušení ústavní zásady o rovnosti všech subjektů v oboru velkoobchodu a maloobchodu potravin a drogistického zboží. Stěžovatelka se domnívá, že přijetím a postupem podle vyhlášky byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v a 3, d a y ČR.

Návrh je nedůvodný.

Z odůvodnění návrhu a obdobně z jeho žádání je zřejmé, že stěžovatelka za jiný zásah orgánů veřejné moci, než je rozhodnutí, jímž měla být porušena její ústavně zaručená práva, pokládá vydání vyhlášky.

Stěžejní otázkou pro posouzení dané věci je tedy to, zda napadená vyhláška může představovat tvrzený "zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona.

V souladu s obecně přístupnou judikaturou (k tomu srov. např. nález ve věci

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., č. 78, Praha 1996) pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů, a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci" nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Protože legislativní činnost zákonodárných orgánů České republiky, resp. vydávání vyhlášek pod takto vymezený pojem zásahu orgánů veřejné moci nespadají, bylo nutno stěžovatelčinu "ústavní stížnost" posoudit jako návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení [čl. 87

odst. 1 písm. b)y ČR].

K podání posléze zmíněného návrhu by však byla stěžovatelka legitimována toliko tehdy, kdyby aplikací inkriminované vyhlášky (jednotlivých jejich ustanovení) nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a jestliže by takový návrh byl podán spolu s ní (§ 74 zákona).

Takto stanoveným podmínkám návrh stěžovatelky nevyhovuje a tato sama za vyložených okolností k podání samostatného návrhu na zrušení vyhlášky legitimována není

(§ 74 zákona), když označením vyhlášky za "jiný zásah orgánu veřejné moci" stěžovatelka obchází nedostatek aktivní legitimace dle ust. § 64 odst. 2 zákona; posuzovaný návrh stěžovatelky byl proto posouzen jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43

odst. 1 písm. c) zákona] a o něm jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. prosince 2002