Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 533/02

Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2002 o ústavní stížnosti A. A., zastoupeného N. T., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2002, čj. -97,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se s odvoláním na porušení d (dále jen "") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 11. 2000, čj. -82. V ústavní stížnosti tvrdí, že byl zkrácen na svých procesních právech tím, že odvolací soud svým rozhodnutím nepřipustil proti rozsudku dovolání podle ustanovení , neboť rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal po žalovaném, Bytovém podniku v Děčíně, zaplacení 114 198,- Kč, jako náhrady za vložené investice do nebytových prostor poté, co žalovaný dal stěžovateli výpověď z nájmu těchto nebytových prostor. Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 12. 4. 1999, čj. -5, návrh zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno o tom, že by v rozhodném období na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek okresního soudu zrušil s konstatováním, že zvolený postup okresního soudu vedoucí k napadenému rozhodnutí neměl oporu v zákoně a vyslovil se ke způsobu doplnění řízení a novému dokazování. Poté okresní soud rozsudkem ze dne 1. 11. 2000, čj. -82, návrh zamítl s tím, že náklady vložené stěžovatelem do nebytových prostor posoudil jako dohodnuté úpravy ve smyslu dohody obou účastníků. K odvolání stěžovatele krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu ve věci samé potvrdil.

Ústavní soud posoudil napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté rozhodl, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel odůvodňuje svoje tvrzení o porušení základních práv tím, že odvolací soud nepřipustil proti svému rozsudku dovolání podle ustanovení Toto ustanovení bylo vloženo do , kterým se mění zákon č. 90/1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2001. Podle bodu 15 přechodných ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů. Podle ustanovení bodu 17 přechodných ustanovení dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednávají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

V projednávaném případě tedy bylo pro Ústavní soud rozhodující zjištění, že stěžovatel při podání dovolání měl postupovat podle dosavadní právní úpravy, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000. Ze spisového materiálu je zřejmé, že Krajský soud v Ústí nad Labem v odvolacím řízení proti rozsudku okresního soudu, vydanému před nabytím účinnosti (rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 11. 2000), musel podle bodu 15 části 12, hlavy I. postupovat podle ve znění platném do 31. 12. 2000 a tato skutečnost pak jednoznačně naplňuje podmínku obsaženou v bodu 17 přechodných ustanovení , totiž, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů. Vzhledem k těmto úpravám je třeba si uvědomit, že pro určení, podle jakého znění postupovat, není rozhodující čas vydání rozhodnutí krajského soudu, ale určujícím bylo vydání rozsudku soudu prvého stupně, které ve smyslu přechodných ustanovení vyloučilo aplikaci ve znění po 1. 1. 2001.

Stěžovatel však evidentně podle dosavadní právní úpravy ( ) nepostupoval a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí po právní stránce zásadního významu v odvolacím řízení nevznesl. V důsledku nesprávného procesního postupu tak zmarnil možnost, aby se přípustností dovolání zabýval přímo dovolací soud (odst. 2 ) a případně je meritorně projednal.

Vzhledem k výše uvedenému nelze odvolacímu soudu vytýkat, že proti svému potvrzujícímu rozsudku ve věci samé nepřipustil dovolání podle ustanovení v dosavadním znění, neboť o přípustnosti dovolání soud rozhoduje na návrh účastníka řízení, není-li takový návrh podán, může přípustnost vyslovit i bez návrhu, není to však jeho povinnost. S ohledem na tyto skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , z důvodu její nepřípustnosti.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 2. prosince 2002

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj