Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 677/01

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. P.P. a I.P., zastoupených JUDr. PhDr. O.Ch., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2001, č.j. -108, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a P.P., podnikajícího pod obchodním jménem "S.", stavby a rekonstrukce, zastoupeného JUDr. P.Š., jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 11. 2001 se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek (správně usnesení) Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2001, č.j. -108, kterým bylo změněno usnesení soudu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 6. 2001, čj. -96 tak, že jejich návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 1. 2000, č.j. -37, se zamítá.

Stěžovatelé tvrdí, že pro vydání napadeného usnesení nebyly splněny zákonné podmínky a že postup Městského soudu v Praze byl v rozporu s a y ("Ústava"), , a d ("Listina"). Uvedli, že na jednání ve věci před soudem prvého stupně se řádně připravovali a proto je překvapilo, že bylo jednáno o nich bez nich. Nebyl jim dán prostor k vyjádření, v důsledku čehož neměli před soudem stejná práva jako druhá strana a došlo k porušení principu rovnosti stran. Proti cit. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podali též dne 29. 2. 2000 odvolání, dosud o něm však nebylo rozhodnuto.

V souvislosti s vyžádáním spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali ve věci dovolání a že spis byl postoupen dovolacímu soudu. Z toho důvodu vyčkal výsledku dovolacího řízení. Dne 22. 11. 2002 mu bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 2002, čj. -145, kterým bylo dovolání stěžovatelů odmítnuto jako nepřípustné. Z odůvodnění cit. usnesení dále vyplývá, že odvolací soud dosud nerozhodl o odvolání stěžovatelů proti předmětnému rozsudku pro zmeškání. V řízení o odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud bude zkoumat, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, které stanoví

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že vydal napadené usnesení poté, kdy na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro zrušení rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 1. 2000, č.j. -37, podle z omluvitelných důvodů. Svůj postup považuje za správný a v souladu s u i u. Pokud by sdílel názor soudu prvého stupně, který uvedený rozsudek pro zmeškání zrušil podle , a napadené usnesení potvrdil, k podanému odvolání, které stěžovatelé ve své stížnosti zmiňují, by se nepřihlíželo a postupovalo by se tak, jako by odvolání vůbec nebylo podáno. Za situace, kdy odvolací soud nemá rozhodnout o odvolání proti rozsudku pro zmeškání dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle 153b odst. 4 , nemohl postupovat jinak. Závěrem vyslovil přesvědčení, že stěžovatelé nebyli postupem odvolacího soudu zkrácení na svých právech, která jim zaručuje a .

P.P., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru nedošlo napadeným usnesením k porušení žádného zákona, y či y. Předmětné usnesení Městského soudu v Praze považuje za správné a zákonné, a tvrzení stěžovatelů o zásahu do jejich ústavních práv za zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby ústavní stížnost byla jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu shromážděných podkladů, a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V souladu s principem subsidiarity Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů, resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod ( zákona), za podmínky, že se jedná o konečná rozhodnutí ve věci, po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( zákona). V daném případě stěžovatelé podali proti rozsudku pro zmeškání též odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Za tohoto stavu nelze než dospět k závěru, že až po vyčerpání všech opravných prostředků, které mají k dispozici, se mohou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, budou-li k tomu mít ústavněprávní důvody. Do té doby je nutno jejich stížnost považovat za nepřípustnou.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj