Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 628/02

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele doc. Ing. Z.S., CSc., zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne

26. června 2002, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své daňové věci pravomocné rozhodnutí obecného soudu [rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2002

(-26)] a tvrdil, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v , a d.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2002 (-26) byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne

28. ledna 2000 (FŘ-110/4970/1999-0107), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Boskovicích ze dne 7. července 1999 (22943/99/284970/4104), dodatečný platební výměr

č. 990000112, o dodatečném vyměření daně z příjmu fyzických osob za rok 1994 ve výši 310.235,- Kč. Finanční úřad uznal stěžovateli pouze takové odpisy nemovitého hmotného majetku, kde bylo prokázáno, že jejich výpočet vycházel ze vstupní ceny majetku snížené

o jeho opotřebení.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele došlo - stručně shrnuto - tím, že označený obecný soud jednak "nepřezkoumal rozhodnutí finančního ředitelství ze všech hledisek v žalobě uvedených", jednak nesprávně vyložil pojem "reprodukční pořizovací cena". Podle názoru stěžovatele definice tohoto pojmu podle účetních a daňových předpisů umožňuje výklad, že jde o cenu, za kterou by bylo možno pořídit věc novou výstavbou.

Stěžovatel proto navrhl zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel tvrdil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv (svobod) došlo nesprávnou aplikací jednoduchého práva, in concreto výkladem pojmu "reprodukční pořizovací cena", přitom však přehlíží, že Ústavnímu soudu, vzhledem k jemu vytyčené pravomoci, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (y ČR), pravomoc k výkladu jednoduchého práva nepřísluší.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a jeho zásah je vázán na splnění určitých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), které v dané věci nenastaly a nebyly ostatně ani stěžovatelem tvrzeny.

Stěžovatel se podle povahy vývodů ústavní stížnosti domáhal přezkumu zákonnosti (věcné správnosti) rozhodnutí obecných soudů, jež mu však podle jeho konstantní judikatury přezkoumávat nenáleží (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995).

Ostatně s tvrzeními stěžovatele, vznesenými v řízení před obecným soudem v podstatě shodně jako v ústavní stížnosti, se v souladu s ústavní zásadou nezávislosti soudní moci

(, y ČR) obecný soud (Krajský soud v Brně) řádným a ústavně konformním způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí ( ).

Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, ústavní stížnost byla proto shledána jako zjevně neopodstatněná. Zjevná její neopodstatněnost je dána jak povahou vývodů ústavní stížnosti, tak i ustálenou judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo nutno rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. prosince 2002