Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 581/02

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele G., a. s., zastoupeného JUDr. K. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. června 2002, č. j. -146, Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2001, č. j. -107, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2000, č. j. -58, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Návrhem ze dne 29. srpna 2002 se stěžovatel domáhal zrušení výše označených rozsudků Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze, podáním ze dne 22. října 2002 pak ústavní stížnost rozšířil i proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2000, č. j. -58, když za dalšího účastníka řízení také tento soud označil. Uvedl, že podle jeho přesvědčení rozhodnutími soudů byl zkrácen v právech, garantovaných v d, v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v y. Navrhovatel poukázal na skutkové závěry, o něž se soudy opírají, s tím, že tyto nelze považovat za závěry učiněné v souladu se skutkovým tvrzením účastníků a skutkovým zjištěním soudů, dále na to, že podle jeho názoru soudy svými rozsudky vykročily ze zákonem stanoveného rámce pro projednání směnečných námitek, Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud ČR pak své rozhodnutí ani řádně neodůvodnil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. j. -146, kterým bylo zamítnuto dovolání stěžovatele, tvrzený zásah do jeho práv zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se zabýval námitkou nesprávného právního posouzení ve věci, o které rozhodl Vrchní soud v Praze dne 18. července 2001 jako soud odvolací rozsudkem č. j. -107 po přezkoumání rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. , když důvodně konstatoval, že v dovolání, které je přípustné dle , se nelze zabývat také tvrzením dovolatele, že rozhodnutí soudů se opírá o skutková zjištění, jež nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování. K opodstatněnosti rozhodnutí dovolacího soudu o správnosti právního závěru Vrchního soudu v Praze k neplatnosti předmětné smlouvy, jejíž absolutní neplatnosti se žalovaná dovolávala, lze plně odkázat na obsah ústavní stížností napadeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR a jeho vyčerpávající odůvodnění.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o námitky vztahující se ke skutkovému zjištění a hodnocení důkazů soudy I. a II. stupně, je třeba uvést, že v tomto rozsahu byl návrh ze dne 30. srpna 2002 a 22. října 2002 podán k Ústavnímu soudu po lhůtě k tomu stanovené, odvolací soud rozhodl již dne 18. července 2001 a podle obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR stěžovatel podal dovolání v roce 2001 poté, co rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci. Dovolání jako prostředek k ochraně tvrzeného práva stěžovatele bylo přípustné pouze dle , tj. pouze k přezkoumání právního posouzení, nikoliv k přezkoumání rozsahu skutkového zjištění či postupu při hodnocení provedených důkazů [ cit. ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2002