Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 54/02

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti P.s., s.r.o., zastoupené JUDr. K. D., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. , 114/01, 115/01-26, ze dne 28. 11. 2001,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka podala dne 25. 1. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 28. 1. 2002. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. , 114/01, 115/01-26, ze dne 28. 11. 2001, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, č.j. 13028/110/2000, č.j. 13028d/110/2000 a č.j. 13028e/110/2000, ze dne 9. 3. 2001. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno ustanovení a d (dále jen " "). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. , vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Za spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podanými žalobami napadla shora uvedená rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, jimiž byla k jejímu odvolání změněna rozhodnutí Finančního úřadu v Podbořanech - platební výměr, č.j. 8215/00/202970/0231, platební výměr, č.j. 8216/00/202970/0231 a platební výměr, č.j. 8217/00/202970/0231, ze dne 19. 4. 2000. Uvedenými platebními výměry byla stěžovatelce na základě výsledku kontroly daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti předepsána daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti za rok 1996, 1997 a 1998. Finanční ředitelství uvedenými rozhodnutími změnilo (snížilo) předepsanou výši daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Se souhlasem obou účastníků řízení rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem bez nařízení jednání tak, že rozsudkem, č.j. , 114/01, 115/01-26, ze dne 28. 11. 2001, nejdříve spojil všechny uvedené žaloby ke společnému řízení a dále tyto žaloby zamítl. V odůvodnění Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl, že smlouvy, na jejichž základě byly pro stěžovatelku prováděny práce, nevykazovaly znaky smlouvy o dílo podle § 536 obchodního zákoníku. Sjednané a fakturované práce jsou běžnou pracovní činností v rámci předmětu činnosti stěžovatelky a odměna byť souhrnně vyplácená byla sjednávána ve vztahu k jednotlivé pracovní síle a jejímu výkonu. Charakter prací za situace, kdy stěžovatelkou bylo obstaráno veškeré technické zajištění, stěžovatelka určovala čas prací a kontrolovala je, vyplácela nikoliv za určité dílo, ale za pracovní výkony jednotlivců (třeba souhrnně a zprostředkovaně) jsou dostatečným vyvrácením faktického naplnění smluvního vztahu odpovídajícího obchodního zákoníku. Posouzení daných smluvních vztahů finančními orgány podle jejich skutečného obsahu (tedy nikoliv jako smluv o dílo ale jako pronájem pracovní síly) má oporu v ustanovení , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Dále se obecný soud zabýval námitkou stěžovatelky procesního charakteru, jejímž obsahem byla námitka na porušení účastnických práv, když stěžovatelka nebyla vyrozuměna o výslechu svědkyně. Obecný soud k této námitce konstatoval, že žalované finanční orgány v předmětném řízení nepoužily svědeckou výpověď, ale vyjádření jiného daňového subjektu podané v jiné daňové věci. Vyjádření daňového subjektu má formu protokolu o ústním jednání, který má charakter veřejné y a z tohoto titulu může být důkazním prostředkem ve smyslu zákona o správě daní i v jiném daňovém řízení. Dále obecný soud uvedl, že problémem ovšem je, zda předmětem výslechu daňového subjektu v jeho vlastním řízení mohly být skutečnosti, které se týkaly jiného daňového subjektu, kdy daňový subjekt vlastně vypovídal jako svědek, aniž tak byl poučen a aniž byla respektována účastnická práva tohoto jiného subjektu. Takový postup zhodnotil obecný soud jako rozporný s povinností správce daně zachovávat práva daňového subjektu ve smyslu zákona o správě daní. Konstatoval však, že se jedná o pochybení procesní a na základě úvahy dospěl k závěru, že daný důkaz nebyl stěžejním pro rozhodnutí, které obstojí i bez tohoto důkazu. V odůvodnění se obecný soud dále vypořádal s dalšími námitkami stěžovatelky, a to s námitkou že žalované finanční orgány neuznaly čestné prohlášení jako důkaz a s námitkou směřující k užití úředního záznamu žalovaným.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala stěžovatelka ústavní stížnost, protože podle jejího názoru napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle a y. Porušení práva na spravedlivý proces spatřovala stěžovatelka v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem neuznal podané námitky jako důvodné, i když se týkaly porušení řádného procesního postupu ze strany finančních orgánů. Stěžovatelka nesouhlasila s postupem obecného soudu, který dovozoval, které důkazy jsou či nejsou stěžejní pro posouzení věci, ani s názorem obecného soudu ve vztahu k čestnému prohlášení. Podstatnou námitku pak stěžovatelka vznesla k hodnocení jednotlivých smluv o dílo. Uvedla, že pokud nebyly smlouvy v předepsaném řízení shledány neplatnými, je nutno z nich vycházet, a správci daně nepřísluší spekulace o simulaci stejně jako zasahování do smluvní volnosti mezi účastníky. Stěžovatelka proto navrhovala, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí zrušil.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Ústí nad Labem jako účastník řízení. Ve stručném vyjádření se plně odvolal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody, chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv zakotvených v ě, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Jádrem ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právními závěry obecného soudu, které tento soud vyvodil při posuzování zákonnosti napadených rozhodnutí finančních orgánů. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje námitky, které již byly obsahem žaloby proti rozhodnutím finančních orgánů a s nimiž se obecný soud při projednávání této žaloby věcně vypořádal. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí obecného soudu z hlediska jeho ústavnosti a konstatoval, že toto rozhodnutí se nedotklo základních práv stěžovatelky a neporušilo její právo na spravedlivý proces. Krajský soud v Ústí nad Labem projednal a vyjádřil se ke všem námitkám, které byly obsaženy v žalobě, svoje závěry v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, řádně odůvodnil a poukázal na všechny okolnosti, které při tomto posuzování využil. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu a y.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu