Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 479/02

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele H., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. V. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2002, č. j. -60, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutími soudů, jimiž nebylo vyhověno žalobě na vydání bezdůvodného obohacení žalovanými, došlo k porušení práv zakotvených v d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že soud II. stupně potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, i když jeho právní názor neakceptoval, v odůvodnění svého rozhodnutí se pak s odlišnou kvalifikací nevypořádal a tuto jasně nespecifikoval. Navrhovatel poukázal na to, že žalovaní užívali nebytové prostory, uzavřená smlouva o pronájmu souboru místností nebyla platná, soudy však rozhodly v rozporu se skutkovým zjištěním.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu ve Svitavách sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. dubna 2002, č. j. -60, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a na základě provedených důkazů o obsahu nájemní smlouvy ze dne 4. října 1995, obsahu projevů vůle účastníků při jejím uzavření, jakož i o způsobu užívání pronajatých prostor žalovanými, důvodně rozhodl dle § 219 obč. soudního řádu, když shledal zamítavý výrok opodstatněným a nezjistil existenci bezdůvodného obohacení na straně žalovaných. Tento svůj právní názor v písemném vyhotovení rozhodnutí odůvodnil a s ohledem na znění § 451 obč. zák. a § 132 obč. soudního řádu lze na ně odkázat. Je třeba konstatovat, že z obsahu odůvodnění rozsudku soudu I. stupně nelze dovodit, že k zamítnutí

žaloby na vydání vyčísleného bezdůvodného obohacení došlo pro aplikaci § 3 odst. 1 obč. zákona. Na uvedené ustanovení soud poukázal v souvislosti s hodnocením obsahu nájemní smlouvy žalobcem a na základě toho jím tvrzeného a uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovaným.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2002