Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 464/02

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatelů 1) H.E., a 2) K. E., zastoupených JUDr. A. U., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2002, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. , kterým tento soud dne 26. března 2002 potvrdil jako správný rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. září 2001, č. j. -14. Tímto bylo určeno, že k osvojení nezletilých dětí I., a K., není třeba souhlasu rodičů jako zákonných zástupců. Vyslovili přesvědčení, že rozsudky soudů obou stupňů byla porušena práva, zaručená jim , 3 a d, jakož i práva dětí, vyplývající z Úmluvy o právech dítěte, když podle jejich názoru provedené důkazy byly hodnoceny jednostranně a odvolací soud se nezabýval námitkami v odvolání uplatněnými. Poukázali na situaci, ve které se oni jako rodiče dětí nacházeli, na svá vyjádření u soudu, na něž nebyl vzat zřetel, a na svou snahu dle poskytnutých možností děti navštěvovat, tak o ně projevovat zájem a plnit k nim vyživovací povinnost. Navrhli, aby byla vykonatelnost napadených rozhodnutí odložena.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. , jeho rozsudku ze dne 6. září 2001, jakož i z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. března 2002, č. j. -36, zásah do práv, kterých se navrhovatelé

v ústavní stížnosti dovolávají, zjištěn nebyl. Soud I. stupně v řízení dle , b) zákona o rodině postupoval při hodnocení všech provedených důkazů v souladu s a soud II. stupně na základě odvolání stěžovatelů jeho rozsudek přezkoumal tak, jak mu umožňuje ustanovení . V odůvodnění rozsudku se s námitkami odvolávajících vypořádal a mj. vyčerpávajícím způsobem označil a zhodnotil skutečnosti, vyplývající z chování rodičů jmenovaných dětí, pro něž není k osvojení těchto nezletilých potřeba jejich souhlasu. Na obsah odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2002