Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 321/01

Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy

JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H.Š., zastoupené JUDr. R.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2001, sp. zn. , , spolu s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [ , , , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka v řízení o nárok na zaplacení 22.000,- Kč, z titulu náhrady škody vzniklé porušením povinností advokáta, zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2001 ( ,

-69), kterým byl potvrzen předcházející rozsudek (Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 11. května 2000 - -411) a současně zrušeno usnesení soudu prvého stupně ze dne 28. června 2000, dle kterého žádný z účastníků nebyl povinen zaplatit soudní poplatek. Stěžovatelka tvrdila, že obecný soud svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručená základní práva garantovaná d, a to v dané věci, konkrétně právo na soudní ochranu .

Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s jejími stanovisky a závěry pojatými do opravných prostředků, stěžovatelka tvrdila, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti mezi prokázaným porušením právní povinnosti žalované a vzniklou škodou; odůvodnění rozsudku je vybudováno na nepřiléhavé právní úvaze, kdy odvolací soud sice aplikoval správné ustanovení hmotného práva, ovšem extrémně nesprávně jej vyložil. Stěžovatelka brojila i proti povšechnému rozsudku odvolacího soudu také z důvodu odepření práva na dvojinstančnost řízení, neboť tento princip patří mezi komponenty práva na spravedlivý proces a argumentovala judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR.

Stěžovatelka závěrem ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil a nahradil jí, jako osobě zdravotně postižené (je poživatelkou plného invalidního důchodu), náklady řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí současně s ústavní stížností podala i dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatelky odmítl dle věty první a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Dovolací soud neshledal ani přípustnost dovolání v posuzované věci ve smyslu , jelikož ani tyto vady nebyly zjištěny. Nejvyšší soud ČR proto dovolání usnesením odmítl, přičemž jeho rozhodnutí je plně v souladu se zákonem, zejména jestliže obecné soudy se také řádným a ústavně konformním způsobem vypořádaly s tvrzeními stěžovatelky a zřetelně a úplně vyložily rozhodovací důvody v odůvodnění svých rozhodnutí, a to natolik úplně ( ), že jim ani pod aspekty ochrany ústavnosti ( y ČR) nelze nic vytknout.

Již samotné důvody ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelka svá tvrzení o porušení ústavně zaručených práv podložila, nevyvolávají pochybnosti o tom, že jimi stěžovatelka usiluje o přezkum věcné správnosti či legality jí napadeného rozsudku odvolacího soudu a že tak přehlíží ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, dle níž se takový přezkum z pravomoci Ústavního soudu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995, a další); protože jde o konstantní judikaturu Ústavního soudu obecně přístupnou, pro odůvodnění tohoto usnesení postačí stěžovatelku na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k zásadám dříve vyloženým cokoli dodávat; ústavní stížnost stěžovatelky byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost její neopodstatněnosti je dána jak povahou uplatněných důvodů, tak - a to především - konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatelky posouzena jako zjevně neopodstatněná, o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Ústavní soud neshledal stěžovatelčin návrh důvodným a nepřiznal stěžovatelce zaplacení nákladů řízení před Ústavním soudem státem, vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti úspěšná.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. prosince 2002