Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 659/02

Ústavní soud rozhodl dne 6. prosince 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Vladimíra Čermáka ve věci ústavní stížnosti T. M. A., zastoupeného JUDr. P. L., advokátem, proti rozhodnutí Policie České republiky, služby cizinecké a pohraniční policie, Oblastního ředitelství cizinecké a pohraniční policie Praha, oddělení cizinecké policie Praha, ze dne 2. září 2002, č.j. SCPP-10 720/PH-XIII-p-107-2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení výše citovaného rozhodnutí, neboť jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva chráněného článkem 36 odst. 1 a odst. 2, d (dále jen " "), současně navrhuje, aby výše uvedenému policejnímu orgánu bylo přikázáno ve věci meritorně rozhodnout.

V odůvodnění své stížnosti pak uvádí, že na území ČR pobývá nepřetržitě od roku 1982. Vystudoval zde a následně se věnoval podnikání. Dne 17.12.1997 byl obviněn z trestného činu podvodu. V současné době byla věc vrácena soudem k došetření. Je přesvědčen, že je nevinen a věc považuje za vykonstruovanou. Poté, co požádal o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu uzavření sňatku, bylo stížností napadeným rozhodnutím řízení přerušeno. Rozhodnutí, které je ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ") pokládáno za rozhodnutí procesní povahy, stěžovatele poškozuje. Je přesvědčen, že policie tímto rozhodnutím obchází zákon, z důvodu odejmout mu možnost se proti případnému zamítavému rozhodnutí orgánů policie o jeho žádosti odvolat k vyššímu správnímu orgánu, eventuálně zabránit tomu, aby se mohl obrátit na nezávislý soud se žádostí o přezkoumání správnosti postupu orgánů policie. Necítí se být diskriminován skutečnostmi uvedenými v stížností napadeném rozhodnutí, pokud se týká povinnosti předložit vysvědčení o zachovalosti z domovského státu, doklad o majetku, ale skutečností, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokud by i splnil výše zmíněné formální podmínky, bude jeho žádost posuzována i z hlediska jeho bezúhonnosti na území České republiky, a ve věci bude rozhodováno až po pravomocně skončeném trestním řízení. Závěrem stěžovatel uvádí, že formální důvody, pro které bylo řízení přerušeno, nejsou důvody skutečnými, cílem tohoto postupu bylo znemožnit mu podat proti zamítavému rozhodnutí řádný opravný prostředek, požádat soud o přezkum důvodů případného zamítavého rozhodnutí.

Z připojených podkladů Ústavní soud zjistil, že stížností napadeným rozhodnutím bylo přerušeno řízení ve věci žádosti stěžovatele o povolení k pobytu na území České republiky za účelem společného soužití s manželkou. Důvodem přerušení řízení byla zejména skutečnost, že v rámci probíhajícího řízení je nutné jako předběžnou otázku prokázat skutečnost, že žadatel je osoba bezúhonná. V průběhu správního řízení však bylo zjištěno, že vůči stěžovateli je vedeno Krajským státním zastupitelstvím v Praze trestní stíhání pro závažnou trestnou činnost, a to pro pokus trestného činu podvodu spáchaného ve spolupachatelství ve prospěch zločinného spolčení. Vzhledem k výše uvedenému bude o žádosti stěžovatele o udělení povolení k trvalému pobytu rozhodnuto až po pravomocném skončení trestní věci. Dále rozhodnutí obsahuje poučení o nutných náležitostech žádosti o povolení k pobytu ve smyslu ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen " ").

Z dopisu ředitele Kanceláře ministra vnitra ze dne 8. července 2002 Ústavní soud zjistil, že s ohledem na probíhající trestní řízení bylo stěžovateli uděleno vízum za účelem strpění s platností od 18. 12. 2001 do 30. 6. 2002, které uděluje policie cizinci v případě, brání-li jeho vycestování překážka na jeho vůli nezávislá, či jehož vycestování není možné. Pokud budou důvody pro jeho udělení trvat, lze opakovaně vízum prodlužovat.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s předloženými podklady a dospěl k závěru, že není důvodná.

Pobyt cizinců na území České republiky je upraven . V ustanovení tohoto zákona jsou pak stanoveny povinnosti cizince, které musí splnit, pokud žádá o povolení k pobytu. V odstavci 1 písm. e) tohoto ustanovení je mimo jiné zakotveno, že cizinec je povinen předložit výpis z evidence Rejstříku trestů a obdobný doklad státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i států, v nichž cizinec v posledních třech letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, jako doklad k posouzení trestní zachovalosti, nebo čestné prohlášení v případě, že tento stát takový doklad nevydává. Podle ustanovení ) , které se na řízení o pobytu vztahuje, s výjimkami uvedenými v hlavě XVII, správní orgán přeruší řízení, jestliže bylo zahájeno řízení o předběžné otázce. Podle ustanovení si však příslušný orgán nemůže jako o předběžné otázce učinit úsudek o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin, provinění nebo přestupek nebo o osobním stavu občana, přísluší-li o něm rozhodovat soudu. Nemůže si tak učinit úsudek, že byl spáchán trestný čin a pokud určitá osoba byla pravomocně odsouzena pro trestný čin, pak správní orgán z příslušného rozsudku vychází a je jím vázán i v tom směru, že se osoba dopustila zaviněného protiprávního jednání. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že o pobytu cizinců na svém území rozhoduje každý suverénní stát sám a také si stanoví svá vlastní pravidla. Povinností cizince, který žádá o povolení k pobytu, jsou stanoveny v ustanovení . Z připojených podkladů je zřejmé, že pokud příslušný policejní orgán řízení přerušil, postupoval v souladu se zákonem a nemohl ani postupovat jinak, neboť k utvoření si úsudku o výše zmíněné předběžné otázce není oprávněn a na výsledku trestního řízení je závislé posouzení trestní zachovalosti stěžovatele a od ní do jisté míry závisí i rozhodnutí o jeho žádosti. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti je oprávněn zabývat se zásahy orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. V řízení však nebylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, chráněné článkem 36 y, neboť v dané věci jde o procesní rozhodnutí, které nepodléhá přezkumu soudu a zejména nelze opomenout, že nejde o rozhodnutí konečné. V závislosti na výsledku pravomocně ukončeného trestního řízení, budou moci příslušné orgány rozhodnout i o žádosti stěžovatele o jeho dalším pobytu na území České republiky. Takové rozhodnutí, které by vyznělo v neprospěch stěžovatele, bude podléhat přezkumu soudu podle , soudního , takže jeho obavy, že by mu mohlo být odepřeno jeho právo domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu, jsou zcela bezpředmětné. V daném případě Ústavní soud ve stížností napadeném rozhodnutí správního orgánu neshledal ani porušení stěžovatelova práva chráněného y, neboť na stěžovatele je nadále pohlíženo jako na nevinného a úsudek o jeho vině bude učiněn až po právní moci rozhodnutí v trestní věci. Ani tato skutečnost však neumožňuje příslušnému orgánu vydat rozhodnutí, jehož se stěžovatel domáhá.

Ze všech výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout, jako zjevně neopodstatněnou.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu